Židé v Ugandě přijali svou víru před 100 lety
K ne příliš známým kapitolám dějin židovského náboženství patří osudy židovských komunit v Africe. Jako například v Ugandě, což dokládá následující rozhovor s orientalistkou Ivanou Yael Brunnerovou.
Ivana Yael Brunnerová strávila v Ugandě několik měsíců. Učila tam hebrejštinu a podílela se na digitalizaci knižního fondu místní židovské komunity.
Komunita Abayudaya, v překladu Lid z Judy, se nachází na východě Ugandy u města Nbale.
„Jejich kořeny by se daly datovat zhruba do začátku 20. století. S tím, že etnicky nejsou Židé, ale zvolili si judaismus jako svoje náboženství.“
Příznivci generála Semeie Kakungula učinili hlavním bodem svého života nařízení hebrejské Bible.
„V momentě, kdy se Kakunguku rozhodne, že ho oslovuje ta část Bible, které říká Starý Zákon, a že se chce stát Židem, tak se prohlašuje Židem, obřezává sebe a své syny. To koresponduje s příběhem o Abrahámovi, jak ho známe i my. V první fázi Kakungulu sepisuje jakýsi náboženský kánon, kdy vypisuje z Bible přikázání, které ho oslovují.“
O několik let později se členové komunity začali řídit zákony rabínského judaismu. S žádnou další židovskou komunitou v Africe nebyli v kontaktu.
Velkou roli v jejich dalším vývoji sehrál tehdejší izraelský velvyslanec v Ugandě, který byl vystudovaným afrikanistou.
„On se snažil komunitu podpořit, zajímalo ho to. On byl tím člověkem, který jim umožnil, aby dostali z Izraele modlitební knížky, aby každý rok pravidelně dostávali židovský kalendář, aby mohli slavit svátky.“
Dnes tvoří židovskou komunitu v Ugandě devět vesnic.
„Osm vesnic konvertovalo pod americkým konzervativním rabinátem a jedna vesnice konvertovala pod izraelským rabinátem a je ortodoxní. Pro ně je důležité říct, že jsou ortodoxní. Konvertovali pod vedením rabína Riskina z Efratu, kterého v Čechách všichni znají, pokud čtou Roš Chodeš.“
V okolních komunitách žijí muslimové a křesťané. Vzájemné soužití těchto náboženství ale funguje bez problémů.
„Vztahy jsou opravdu moc hezké. Byla jsem ve vesnici Nabuguya, kde bydlí jejich rabín. Je to centrální vesnice ze všech osmi vesnic. Vesnice je smíšená, nebydlí tam jen členové komunity Abayudaya. Co se týče denního režimu, oni přicházejí s vesnicí do kontaktu. Je to vesnice z hliněných chýší, i to vytváří to, že jsou si velmi blízko. Když někdo zemře, všichni jdou na pohřeb, ať je to pohřeb muslimský nebo křesťanský. Je příjemné, když v sobotu jdete a muslimští sousedé na vás volají šabat šalom. A naopak vy víte, jaké oni mají svátky.“
Život domorodé komunity v Ugandě mapuje výstava fotografií Ivany Yael Brunnerové v Židovském muzeu v Praze, která byla zahájena 10. března.
