Znovuzrozené kostely: Lestkov
Dnes zahajujeme v Křesťanském týdeníku nový seriál, který se jmenuje Znovuzrozené kostely. Budeme se v něm vydávat po stopách kostelů ležících v západočeském pohraničí, které se po odsunu německého obyvatelstva v průběhu poválečných desítiletí postupně proměnily v ruiny. Díky iniciativě místních obyvatel mnohé z nich však v současné době povstávají z trosek. Dnes zavítáme do Lestkova na Plánsku, kde se nachází kostel sv. Prokopa.
První zmínka o Lestově je už z roku 1257. V roce 1930 zde žilo 837 obyvatel a stálo zde 176 domů. Dnes jich stovka chybí a obyvatel zde žije 250. Po válce zmizel z povrchu zemského vrchnostenský dvůr, tvrz, empírová radnice, kašna a hřbitovní kaple. Z kostela sv. Prokopa se stala ruina. Dnes je tato troska ohrazena pletivem. My se nicméně pokusíme dostat trošku blíž.
A tady u vchodu do kostela už na nás čeká paní Mirka Válová, předsedkyně občanského sdružení Pomozme si sami. Paní Válová, kdy se z lestkovského kostela stala ruina?
"Někdy v roce 1993 se zřítila střecha."
Vy jako občanské sdružení Pomozme si sami jste se ale rozhodli, že nenecháte kostel spadnout a něco s ním uděláte.
"Občanské sdružení Pomozme si sami vzniklo na základě toho, že tady ve vitráži zbyly dvě lidské ruce, které se sebe dotýkaly. Já jsem v té době učila v Černošíně ve škole a tam jsem dětem říkala, že lidské ruce ten kostel postavily, lidské ruce dovolily, aby se zřítil, a zase jen lidské ruce mu mohou dodat bývalou slávu. A na základě toho vzniklo to občanské sdružení při škole v Černošíně. Zakladateli tedy byly ty děti."
A děti také iniciovaly první sbírky?
"Ano, právě tady vznikla na základě toho sbírka Jedna jediná koruna na památku při občanském sdružení Pomozme si sami."
Podíváme se alespoň skulinkou dovnitř do kostela. Chybí zde sice strop, ale uprostřed kostelní lodi je obrovská konstrukce. Co to tady vlastně je?
"V letošním roce se opravuje báň kostela a 30. 10. bude slavnostně vyzvednuta na věž kostela."
Ta báň je z mědi, ale pod mědí se skrývá jedno tajemství...
"To tajemství se jmenovalo ,S prkny na věčné časy'. Kdysi, když jsme založili občanské sdružení (s těma rukama) jsme sem přivedli generaci dětí, které už jsou dnes velké. Jenomže teď ta další generace už udrží kámen v ruce a už zase házejí na vitráže v oknech. Proto jsem říkala, že je musíme přitáhnout do dění okolo kostela. Děti si mohly namalovat na prkna svoje jméno a dát si tam památku a také občané si mohli zakoupit prkno a napsat si, kolik do toho dali a nějaký vzkaz do budoucna. Při téhle akci se vybralo 17 810 korun."
Podíváme se ještě kolem kostela na věž. Věž je tedy zatím bez báně, ale jenom do 30. října. Jinak se dochovalo obvodové zdivo. Ten kostel se nedá moc používat, k čemu bude sloužit?
"Bude to takový kulturní a setkávací prostor."
