Přenosky létaly vzduchem aneb Vypuštění Kamby na vlastní oči
Těsně po půl desáté vstoupila do prázdného pavilonu Kamba. Horními dveřmi. Seběhla dolů, jako kdyby tušila, že má jen deset minut klidu na prozkoumání pavilonu. Všem bylo jasné, že i když se vrací po třech letech, prostředí poznává. Do jednoho kouta, do druhého, po schodech nahoru, na zavěšená lana, na položené a vztyčené kmeny. A hned také k oknu do přípravny krmiv. Jako kdyby říkala: Kam jen jste mě to dali?
To už se zdvihají dveře, kterými každý den několikrát vstupují do pavilonu ostatní gorily. Všude ticho, napětí by se dalo krájet. Za oknem ošetřovatelů se tísní řada tváří, oblehnutá jsou i okna v návštěvnickém prostoru. Jak by ne! Tři televizní štáby a řada fotoreportérů čekají na nejbližší vteřinky. Co se stane? Nelítostný boj? Rvačka na ostří nože? Nebo NIC ..., jak někdo před chvilkou poznamenal.
Gorily kolem sebe chodí jak zápasníci v aréně. Shinda a Kijivu s Mojou na zádech sledují Kambu zpovzdálí. Sem tam rychlejší poskok, naznačení výpadu. Najednou Kijivu prudce vyráží a vráží do Kamby. Shinda ji následuje. Útoky - většinou bez přímého kontaktu - se opakují a jejich frekvence roste. Jen Richard dělá, že se ho to vůbec netýká. Tedy, jak někdo poznamená, chová se jako srab. Před Kambou, která se k němu opakovaně blíží, rychle prchá. Občas ho Kamba honí kolem silného středního kmenu a cení na něj zuby. Rozhodně to nevypadá, že by z něj měla strach.
Útoky samic nabývají na agresivitě. Následují Kambu, vyrážejí na ni a začínají používat předměty. Kijivu na ni několikrát hází přenosku anebo ji rovnou mlátí. Shinda útočí větví. Za sloupem, v místě, kam kamery dobře nevidí, dochází k největšímu střetu všech tří samic. Drama provází silný řev. Jako první odbíhá Kamba a drží si pravou ruku. Co se stalo?
Sedá si hned za sklem a oči zoologů i členů štábu ji zkoumají. "Je to jen škrábnutí na rameni," poznamená místní zoolog ing. Šíša a ze všech spadne strach. Naštěstí žádné zranění. Richard je zřejmě nejnervóznější ze všech. Mezi tím, jak prchá před Kambou, vztekle bací do zad Shindu a ožene se po Kijivu. Fakt hrdina, na holky si troufá, ale ze staré dámy má respekt. Sledujeme Richardovo - z našeho pohledu - zbabělé počínání. Schovává se ve spleti kmenů, posedává, a najednou si lehne na záda. Tře si hlavu podobně jako Kijivu, doširoka otvírá tlamu. Naprosto jasně říká: Nevím, co mám dělat, nevím, co se děje.
Před polednem se situace trochu zklidňuje. Rodina je pod neustálým pečlivým dohledem ošetřovatelů a zoologů. Mír ještě nebyl nastolen. Je jen krátkodobé příměří a nikdo neví, kdy přijde pokračování.