67. den: Richard šikula
Mnohokrát jsme obdivovali, jak šikovný a vynalézavý je Richard. Zblízka jsme ho našimi kamerami sledovali například při tom, jak dostává z otvorů navrtaných v silnějším klacku hrozinky. Nejprve prstíkem, nehtem, a když to nešlo, tak klacíkem, který si speciálně k tomu upravil zuby do špičky.
Když si uvědomíme, že Richard nevyrůstal mezi lidmi, že to od nich nemohl odkoukat, musíme jeho projevy považovat za mimořádně inteligentní. A v mnoha ohledech v gorilí říši jedinečné.
Také dnes jsme náhodně obdivovali, s jakou bravurou si Richard pomocí větvě přitahoval rozsypané ovoce z přípravny krmiv. S mimořádnou šikovností si je přisouval jako hokejista puk, a jakmile je dokutálel na dosah prstů, ty prostrčil mříží a sousta odebral. Je více než pravděpodobné, že podobně se dostává k zapomenuté potravě častěji.
Ostatně téměř stejnou situaci jsme sledovali našimi kamerami v den, když jsme se snažili natočit, jak Richard maluje. Malovat nechtěl, papír nám opakovaně házel na hlavu a dětskou pastelku téměř snědl, ale o pár minut později jsme ho zastihli, jak dlouhým klackem převrhnul misku s ovocem a kousky si přitahuje klackem.
Čím chytřejší a vynalézavější gorila je, tím větší šanci uspět má. Nejen v pavilonu, ale především ve volné přírodě. Při našem každodenním sledování máme to štěstí, že postupně objevujeme dosud málo probádané dovednosti goril a naše výsledky mohou přispět k jejich celkovému poznání, a tím pádem i k ochraně.