Se ženou doma mluvíme česky, říká Čechokanaďan Miloš Šuchma

Pak mu to všechno po čtyřicátém osmém vzali zase komunisti a navíc ho zavřeli na dva a půl roku do vězení. Padesátá léta znamenala konec nadějím, šedesátá vzpruhu, rok 1968 emigraci Miloše Šuchmy do Kanady. „Neváhal jsem ani okamžik,“ říká.

Znal se s Václavem Havlem, byl členem hlavního výboru Klubu angažovaných nestraníků. „Když k nám přijely tanky, byl jsem zrovna s manželkou na cestě po Evropě. Zašli jsme se podívat v Holandsku k jednomu klenotníkovi, který se nás zeptal, odkud jsme. Když jsme odpověděli, že z Československa, přestal pracovat a s vážnou tváří se zajímal, co teď budeme dělat? Nechápali jsme. Bylo 21. srpna 1968,“ vzpomíná Miloš Šuchma.

Jeli do Francie, kde si zažádali o politický azyl do Kanady. Dostali se tam za pár týdnů.

Kanada je přijala velmi dobře, dala jim příležitost svobodně žít. Poměrně záhy našli oba s manželkou práci, zapojili se do Českého a slovenského sdružení v Kanadě, kterému Miloš Šuchma šestnáct let předsedal. Byl také šéfredaktorem časopisu Západ, který se rozesílal do čtyřiceti zemí.

A stále sledoval, co se děje ve vlasti.Na návrat si musel počkat více než dvacet let. Do České republiky jezdí pravidelně dvakrát ročně.

„Zajímá mě politická situace, rád debatuji s mladými lidmi, vkládám do nich velké naděje,“ říká krásnou češtinou. Doma totiž s manželkou stále mluví česky.