Na Opavsku se spojili senioři s dětmi bez prarodičů

Možnost uvítala i vietnamská rodina z Vítkova, ve které jsme natáčeli.

„Já jsem Terezka, moje jméno opravdu je Tao a jsem z Vietnamu,“ představuje se do rozhlasového mikrofonu dívka.

Desetiletá Terezka přijela do Vítkova, když jí bylo osm. Tehdy neuměla ani slovo česky. Dnes obratně vykládá v češtině a pochvaluje si českou školu, kde je podle ní méně učení než ve Vietnamu.

„Tělocvik, výtvarku a – hudebník,“ Terezka s dlouhými černými vlasy vypočítává, které předměty ji baví nejvíce.

Její maminka, které u nás říkají Táňa, česky dobře neumí, a tak je ráda, že se dceři i synovi Hunovi, věnuje náhradní babička Marie Mikulíková.

„S Terezkou se hlavně učíme, vyprávíme si, trávíme chvílemi i volný čas – třeba o víkendu. Terezka přijde na návštěvu, pak si povídáme o všem možném,“ říká energická náhradní babička Marie, kterou spolupráce s vietnamskou rodinou naplňuje.

„Je to podpora té rodiny a zároveň i toho staršího dobrovolníka, aby si předávali zkušenosti, schopnosti, vzdělávání, aby se ta rodina zapojila,“ vysvětluje Jaroslava Pirunčíková z Dobrovolnického centra Elim.

Náhradní babičkou nebo dědečkem se může stát aktivní důchodce, který má čas a chuť věnovat dítěti několik hodin týdně. Dobrovolníci z Elimu pak vytipují sociálně slabou nebo jinak potřebnou rodinu, kde náhradní prarodiče chybí.