Před 70 lety začala hlavní část Ostravsko-opavské operace

Boj o Ostravu byl krutý a stopy zanechal až do dneška. Přinejmenším ve vzpomínkách pamětníků v této části pohraničí.

„Když se blížily Velikonoce, tak tady Němci, kteří couvali, nám říkali – vykliďte se, protože tu zadržíme Sověty a budeme válčit. Na Velký pátek už byl kostel prázdný,“ vzpomíná pan Rudolf Němec.

Rodákovi ze Sudic se nevzpomíná snadno. V této vesnici žilo před sedmdesáti lety jen minimum Čechů, proto byl příchod Rudé armády hodně dramatický. Vzpomíná si na rychlý útěk z domu, rodina musela na místě nechat v podstatě všechno.

„Nemohla se rozloučit s dobytkem – těch koní a krav, co tady bylo. Jenom jsme tam chvilku seděli a najednou takový nálet! Viděli jsme jen plameny,“ dodává pan Němec.

Když se pak po bojích vrátili, našli jen spoušť. „Přišel odsun – celá ulice, všechno pryč, všechno na odsun. Ty obřady byly tak smutné, že už tam nebyly ani varhany, nedokázal jsem svíčku rozsvítit, nic,“ krčí rameny.

Dodnes má před očima prázdné ulice a obrovské škody, které poslední fáze války napáchala.

„Dnes říkat děckám něco o tom, co bylo, je zbytečné. Oni žijí supermarkety,“ mávne rukou pan Němec, kterému v době bojů bylo čtrnáct let.

Toto všechno jsou dnes už jen vzpomínky. Místo, kde začala Ostravsko-opavská operace, ale nepřehlédnete. Je to památník, kterému vévodí skutečný tank. Na kraji Sudic. A je tady časový údaj – vojska překročila hranici 15. dubna 1945 přesně v 10:30.