Ivana Šuláková: On the road

Miluji cestování. Jestli jde jen o výlet do pár kilometrů vzdáleného města nebo o cestu o mnoho tisíc kilometrů delší, vše prožívám s nadšením a chutí poznat něco nového. Už jen samotný fakt, že je všední den a zatímco ostatní lidé míří do práce já se ubírám úplně někam jinam, mě dokáže naplnit blaženým pocitem.

Tatam je zautomatizovaná trasa do práce, pochrupkávání ve vlakovém kupé nebo narychlo odesílaný e-mail v okamžiku, kdy tušíte, že se ještě nepřerušilo mobilní spojení.

Při takové cestě si užívám úplně všechno: lidi kolem mne, ubíhající krajinu, jazyková nedorozumění, zmatek na letišti i slabé kafe z nádražního automatu. A nenechám si to ničím a nikým zkazit.

I když, dva rizikové faktory u mne přeci jen existují. Ten první se nazývá kinetózou, což v praxi obnáší fakt, že pokud neřídím dopravní prostředek, který mě převáží, blinkám. To bylo ale velmi jemné pojmenování stavu, kdy je mi opravdu děsně špatně a kdy byste určitě nechtěli sedět opodál.

Naštěstí, existují medikamenty, které dokáží podobnému stav u zabránit. Ty modernější umějí ještě jedno - neusnete po nich jako špalek a cestování si tak vychutnáte.

Nu, a ten druhý rizikový faktor? To jsou protivní lidé. Narážíme na ně v životě dost často na to, aby to tak nemuselo být i ve chvílích pohody a odpočinku. Jenomže, úplně se jim vyhnout není možné.

Jaký mám tedy v tomto případě recept? Jednoduchý! Na protivy mám čich, a tak ještě před tím, než mě stačí obdarovat svým pichlavým pohledem, naštvanou průpovídkou či rýpnutím pod žebra někde v řadě na vstupenku, zeširoka se na ně usměju. A vůbec se přitom nemusím přemáhat. Dobré nálady, které jsem plna, jen prostě trochu přenesu na někoho dalšího. Věřte nebo ne, ale funguje to téměř stoprocentně.

Takže, naši milí posluchači, než začnete balit na cesty, nezapomeňte na pořádně vybavenou lékárničku a hlavně - na hromadu dobré nálady. Bude se vám hodit!