Jedním z těch, kteří přežili Osvětim, je i Luděk Eliáš

Jedním z těch, kteří Osvětim přežili, je i pan Luděk Eliáš. Prošel i koncentračním táborem Terezín. Dodnes o tom vypráví tak, že mrazí v zádech.

„Ulice tvořily ostnaté dráty. Po několika stech metrech jsme zahnuli do jednoho toho drátěného oddělení, na druhou stranu ženy s dětmi...,“ vzpomíná.

Jeho hlas u památníku v Sadu Milady Horákové v Ostravě sice unáší vítr, ale všichni, kteří stojí kolem pana Eliáše, mlčí a poslouchají. Jak se tehdy cítil, když přijel v nákladním vagónu a rychle pochopil, co to všechno vlastně znamená.

„Když jsme se dověděli, kam jsme se to vlastně dostali, co znamená ta nekonečná řada těch baráků, těch ostnatých drátů, co znamená ten kouř, který se valí z těch komínů, bylo to neuvěřitelné, ale bylo to tak,“ dodává Luděk Eliáš.

Přežil dokonce i pochod smrti z Německa do tehdejšího protektorátu. Trval šestnáct dnů. Když teď mluví, dívá se někam do minulosti a mimoděk si neustále upravuje rukavice.

Čtěte také

„Byla to doba z dnešního pohledu neuvěřitelná. Takový ten zápas vlastně proti pocitu hladu, o každý kus chleba, dívat se na ty vyloženě trpící lidi kolem... Lidi, kteří už ani při pomoci těch ostatních nemohli zvedat nohy, tak prostě bylo nutné je položit, aby nestáhli ty, co jim pomáhají. Došla snad polovička z těch, kteří jsme vyšli z německého koncentráku,“ vzpomíná na dobu, kdy mu bylo jednadvacet.

Není ani třeba vypočítávat, kolik obětí válka přinesla, spíš je nutné nezapomenout, co dokáže udělat člověk člověku, dodává u pietního místa v ostravském Sadu Milady Horákové Jiří Francírek z ostravské organizace Českého svazu bojovníků za svobodu.

„Zorganizovali jsme to, protože spousta těch lidí, co z Ostravy odešla a dostala se do koncentračního tábora Osvětim, a přežila toto věznění, se stala posléze vlastně příslušníky protifašistického svazu,“ vysvětlil Francírek.