Říkalo se mu ‚moravský Babinský‘ a na jeho popravu se prodávaly lístky
Psal se rok 1887 a krajský soud v tehdy významném městě monarchie Novém Jičíně dostal na stůl jednu z nejvýraznějších kauz té doby. Měl potrestat zločince Antona Schimaka, o kterém tehdejší žurnalisté psali jako o "moravském Babinském".
Raubíř Anton Schimak pocházel z osady u Oder a kvůli svým zločinům skončil před krajským soudním tribunálem a následně v rukou kata. Jeho osudy a taky historií novojičínské krajské justice se teď zabývají historikové Muzea Novojičínska.
„Bylo to tím, že Nový Jičín v polovině 19. století začal získávat velký ekonomický a hospodářský impuls, který mu dopomáhal nejen se rozšiřovat, ale stával se i základnou velkých podnikatelů. Nový Jičín měl taktéž velice blízkou sounáležitost s hlavním tehdejším městem, s Vídní. Byl i proto vybrán jako sídlo toho krajského soudu,“ říká historik Radek Polách z Muzea Novojičínska.
Naštěstí 19. století bylo vcelku poklidné a většinou se na těchto institucích, jakými byly krajské soudy, řešily klasické hospodářské a drobné kriminální delikty.
„Přesto však je jedna záležitost specifická – v roce 1887 měl krajský soud na stole jednu velkou záležitost týkající se raubíře a masového vraha Antona Schimaka,“ připomíná historik.
Šimák jako nadávka
Moravský Babinský, jak se lotrovi přezdívalo v dobovém tisku, měl na svědomí řadu zločinů. Už ve svých patnácti letech byl poprvé v Odrách zatčen a odsouzen na čtrnáct dnů arestu za loupeživé choutky. A jeho zločinecká kariéra postupně začala narůstat.
„Dodneška je takovou nemilou nadávkou označovat někoho šimákovec. Je to opravdu sprostá nadávka, která má spojitost s řáděním tohoto lupiče,“ dodává Polách.
V novojičínské Divadelní ulici dnes místo soudu najdete jedno z pracovišť městského úřadu a tam, kde pro Antona Schimaka postavili šibenici, je dnes parkoviště. Byla to první veřejná exekuce v Novém Jičíně po dvaapadesáti letech a bylo možné si na ni zakoupit lístek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
