Říkávalo se jim větřoky a najdete je pouze v oblasti Těšínska

28. červenec 2014

Největší audioportál na českém internetu

Zrekonstruovaný mlýnek, tzv. větřok, ve Václavovicích | Foto: Miroslav Lysek

Větrnému mlýnu ve Václavovicích u Ostravy se po renovaci doslova vrátil dech. Tzv. větřok, jak místní unikátním mlýnkům s turbínou říkají, je novou atrakcí obce. Připomíná, jak žili lidé na Těšínsku ještě před zhruba sto lety. Připravila Petra Štrymplová.

Stačí ubrat sto let a představit si, jak jeho větrná turbína šlapala a jednoduché mlecí zařízení hučelo. Mlýnky zvané větřoky jsou typickou součástí terénu na Těšínsku a kdysi vypomáhaly na tamních usedlostech. V Česku prý nemají obdoby.

Moderní svět jim dávno vzal vítr z lopatek, ale díky nadšencům a fandům technických památek některé už zase znovu fungují. Větrným mlýnkům říkali lidé na Těšínsku větřoky a pravdou je, že tahle jednoduchá mlecí zařízení s turbínou byla typická právě pro hospodářství v těsné blízkosti průmyslového Ostravska.

Jeden zrenovovaný mlýnek nedávno získali ve Václavovicích u Ostravy, a jak jsme zjistili, větřok se stal novou turistickou atrakcí obce.

„Já si vzpomínám, když jsme jako malí kluci v padesátých letech přemluvili některého majitele mlýnku, aby nám pustil to větrné kolo, tak ten mlýnek se citelně chvěl a hučel,“ vzpomíná Jan Sládek z Klubu českých turistů a velký fanda větřoků.

Mlýnky jsou zvláštní už jen tím, že je najdeme jen na Těšínsku. Zejména v oblasti od okraje Ostravy směrem na Těšín a Frýdek-Místek. Jinde jsou jen velmi vzácně.

„V tomto kraji jich stálo několik stovek. To rozvoj Ostravy se podepsal na vzniku těch mlýnků před více než sto lety. Ti hospodáři pracovali v ostravských fabrikách, tam dřeli, ale měli výdělek,“ dodává Sládek.

A mlýnky s větrnou turbínou byly součástí usedlostí, kde hospodařily jejich rodiny. S Janem Sládkem jsme na návštěvě ve Václavovicích u Ostravy, kde jeden zrenovovaný mlýnek nedávno otevřeli. Spousta podobných vznikala nedaleko, v Horních Datyních.

Čtěte také

„V Horních Datyních stála takzvaná kuzňa, to je z východního nářečí kuzněčnyj cech, to je kovářská dílna. A v době, kdy firmy, které původně vyráběly větrné mlýnky, se orientovaly na válečnou výrobu, tak ty mlýnky začaly vyrábět takové menší zámečnické kovářské dílny. A jedna z nich, řekl bych ta hlavní, byla právě v Horních Datyních,“ vysvětluje.

Stěhovat by se tam měl právě rozebíraný mlýnek z Rychvaldu, samozřejmě až po náležité renovaci.

S opravou václavovického větřoku má zkušenosti místostarosta Václavovic Pavel Tvardek. Zařízení má opravené kolo, mlecí soustavu i dřevěný kabát a dělalo se to pěkně postaru, jako kdysi staříčci. Teď je mlýn v plné parádě.

„Tyto kameny nám drtí zrno. To jde přes korčák – to je takové to pohyblivé dno. Ten korčák se hýbe a usypává nám zrní. Můžeme si ho nastavit, buď sype více nebo méně. Je tady i regulace hrubosti namletého zrna,“ popisuje místostarosta.

Jen pro představu – kdysi byli takto schopni pomlít asi 200 kilogramů zrna za 24 hodin. „To jsou čtyři pytle, ale pořádné,“ uzavírá Jan Sládek.