Víte, kdo to jsou Picmochové?

Jsou ušatí, nosatí a obývají suterénní expozici v Kouzelném sklepení v Muzeu v Bílovci. Pohádkové skřítky Picmochy stvořila výtvarnice Ivana Vajdová ze Slatiny. Jak se takový Picmoch rodí a jak získává svou jedinečnou tvář, prozradí Petra Štrymplová.
Ve sklepení bíloveckého muzea žijí zvláštní nájemníci. Jmenují se Picmochové a jsou to skřítci, které ušila výtvarnice Ivana Vajdová ze Slatiny u Bílovce.
Půvabné loutky šije v malé domácí dílně a prvními kritiky jsou její děti.
"Začalo to v roce 2011, kdy jsem byla na mateřské dovolené a chtěla jsem se realizovat a vykouzlit dětem úsměv na tváři. Zkusila jsem techniku plstění ovčího rouna a pak jsem se seznámila úplně náhodou s jednou paní ze Slatiny, která je brašnářka. A když jsem viděla její práci, tak jsem si říkala, že bych se mohla naučit šít," říká Ivana Vajdová.
Jaké charakteristické rysy tito skřítci mají? "Mám strašně ráda nosy. Díky tomu, že já sama mám atypický nos, tak vlastně Picmošci mají dlouhé nosy a špičaté uši," popisuje výtvarnice Ivana Vajdová.
Skřítky šije ve čtyřech velikostech - největší má 70 centimetrů a nejmenší 15.
O prázdninách se s Picmochy nimi potkáte na různých místech Moravského Kravařska v rámci pohádkového putování.
"Bude to asi deset míst, kde děti uvidí figurku, která je s daným místem spojená. Budou sbírat do pohádkových pasů razítka a každé dítě, které vyplní celý pas, dostane diplom a nějaký odznáček s tou danou figurkou. Následně bude zařazen do slosování," říká Vajdová.
Do dílny Ivany Vajdové nás v magazínu Křížem krajem zavedla Petra Štrymplová. Záznam pořadu naleznete pod odkazem ‚Přehrajte si celý příspěvek‘.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.