CESTA DO PRAVĚKU II. - Paleolit

Průvodcem po českém paleolitu nám bude Slavomil Vencl z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, editor druhého dílu Archeologie pravěkých Čech , který je mimochodem prvním souborným zpracováním vědomostí o tomto období českých dějin po dlouhých 57 letech.

Paleolit je období, jehož výzkum je určitě spojen s mnoha úskalími. Nejenom proto, že po lidech, kteří tehdy žili, zbyly často jen kamenné nástroje?

Slavomil Vencl: Paleolit představuje velmi dlouhé období za zvláštních a značně proměnlivých podmínek. Spadá do kvartéru, takzvaných dob ledových, kdy se přírodní podmínky velice intenzivně měnily a člověk se těm podmínkám musel přizpůsobovat. Zpravidla to bylo pasivně, tak že v případě zhoršení podmínek odcházel do prostředí, které poskytovalo lepší životní podmínky. Ten člověk starší doby kamenné, paleolitu, byl závislý na sběru, lovu a případně rybolovu. Nebyl, kromě nástrojů, schopen aktivně působit na přírodu a vyrábět produkty, které živí většinu nebo takřka všechno současné lidstvo. Jedním z úskalí paleolitu je skutečnost, že na poznání pozůstatků po těch dobách se nutně musí podílet řada specialistů, a to jak tradičně humanitních, to znamená archeologů, kteří studují především tu artefaktuální kulturu a sociální souvislosti, tak i přírodovědců různých oborů, ať už jsou to botanici, geologové, stratigrafové, osteologové, zoologové nebo antropologové, kteří v podstatě zkoumají přírodní prostředí a podle svých specializací skládají ten puzzle pozůstatků a společně jen interpretují. Datování tradičně vznikalo posuzováním stratigrafie, metody, kterou převzala archeologie z geologie, a podle níž jsou vrstvy, které leží dole, starší, než vrstvy, které leží v nadloží. Totéž platí i o obsahu těch vrstev. To je jedno z kritérií, které od počátku archeologie používala k třídění svého materiálu. Tak vzniká ovšem pouze chronologie relativní, nikoli absolutní. Tu absolutní umožňují v poslední době různé fyzikální metody. Nejznámější z nich a relativně nejúčinnější jsou radiometrické metody. Nejpopulárnější je metoda radiouhlíková, jejíž měření má dosah asi tak 50 tisíc let do minulosti. Pro datování mladého paleolitu nemáme, až na výjimky, spolehlivější prostředek. Vtip je v tom, že výsledky všech těchto speciálních výzkumů, které se opírají o vlastní metodiku, nejsou souřadné a nejsou vždycky snadno interpretovatelné. Jejich přesnost je odlišná, jejich výpověď není stejně úplná a z toho vzniká při interpretaci množství dohadů a rozporů. To je jedno z úskalí, s nimiž se výzkum paleolitu setkává. Dalším z úskalí je vzácnost památek. Čím déle památka leží pod zemí, tím delší čas má příroda na to, aby ji pozměnila, poškodila nebo zničila. Jsou to jednak různé eroze, ať větrné nebo vodní, ale může to být i působení živočichů, ať to jsou myši, které každoročně hledají úkryt před mrazem v podzemí, nebo lišky a jezevci, kteří prohrabávají skalní úkryty a ničí stratigrafii. V neposlední řadě jsou to ovšem lidé, kteří tím, jak používají své prostředí, ty památky buď vědomě anebo nevědomě ničí.

Žijeme v období největšího ničení archeologických památek, nejen těch paleolitických. Prameny k období paleolitu jsou přitom v Čechách skutečně chudé. Mohou za to dávné doby ledové a sevření České kotliny mezi ledovci, které neumožnilo její nepřetržité obývání. I v dobách, kdy tu lidi žili, bylo osídlení řídké. Jak staré jsou nejstarší stopy přítomnosti člověka na našem území?

Slavomil Vencl: Ty nejstarší nálezy, které můžeme v Čechách považovat za prokázané, nejsou starší než asi 700 tisíc let s přesností na statisíciletí. Od té doby můžeme v českém prostoru počítat s občasným výskytem hominidů, ovšem těch dokladů je velmi málo. To období od 700 do 300 tisíc let označujeme jako starý paleolit. Situace se zlepšuje ve středním paleolitu, to znamená v období před asi plus minus 300 tisíci lety; trvalo to období asi do 45 nebo 40 tisíc let. Z toho období máme těch nálezů nepoměrně víc a jsou už druhově nebo typově odlišné. Archeologové říkají, že tady museli sídlit lidi s odlišnými kulturními tradicemi. Zkrátka vyráběli nástroje, které měly jiné technologické parametry. Ta hustota osídlení se v Čechách zvětšovala směrem k současnosti. Během mladého paleolitu je už poměrně jisté, na základě nálezů ovšem z celé Evropy, že nositelem mladého paleolitu byl vesměs anebo převážně už člověk moderního typu. Paleogenetici dokonce soudí, že v té době se v Evropě objevili lidé, kteří zanechali dodneška v genomu Evropanů svou stopu. Tito lidé už jsou doloženi daleko početnějšími nálezy a také už lépe datovanými. Kromě kamenných nástrojů v té době přibyly i nástroje kostěné, rohové, zachovaly se tedy i organické předměty. Nemůžeme pochybovat o tom, že v té době opracovávali i do dneška nedochované dřevo, kůru, kůži a jiné organické materiály.

Archeologie pravěkých Čech - 2. díl|foto: Archeologický ústav AVČR

Mladý paleolit u nás začíná zhruba před nějakými 40 tisíci lety. Jak velký pokrok znamená v lidském vývoji?

Mladý paleolit už archeologové rozdělují na několik kratších období, reprezentovaných i na našem území paleolitickými kulturami, které měly své specifické chování a preference. S těmito kulturami ale není možné operovat stejně, jako s pozdějšími kulturami zemědělského pravěku...

Kromě paleolitu pojednává vaše práce ještě o následujícím období tzv. mezolitu, které začíná zhruba před deseti tisíci lety a končí s nástupem zemědělství...

Z období paleolitu a navazujícího mezolitu pocházejí jen chudé a primitivní prameny, kterých navíc směrem do minulosti stále ubývá. Je právě v tom hlavní úskalí v poznávání nejstarších období lidské existence?

Co nás v naší cestě do pravěku čeká příště? Popolezeme o pár metrů blíž k ústí oné pomyslné studny a povíme si víc o prvních zemědělcích období neolitu.

Vysíláno v Planetáriu č. 09/2009, 28. února - 6. března 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (18:44).