Tajemství hrádeckého náměstí
Nevelké severočeské město Hrádek nad Nisou na německo-polsko-českém trojmezí vzbudilo letos na jaře zájem novinářů i milovníků historických záhad. Bylo to díky archeologům, kteří při výzkumu náměstí a přilehlých ulic našli lidskou kostru, pohřbenou ve 14. století neobvyklým a nepietním způsobem – na břiše a ještě za hřbitovní zdí. Nález údajné „čarodějnice“ nebo „vampýra“ zastínil další objevy, ke kterým v Hrádku nad Nisou došlo. Byly přitom také zajímavé a o nic méně významné.
Výzkumy, provázející rekonstrukci hrádeckého náměstí, začaly v listopadu roku 2009. Na tak malé město to byla akce olbřímích rozměrů, vždyť některé výkopy pro kanalizaci byly až čtyři metry hluboké. Od posledních a zřejmě jediných zásadnějších výzkumů v Hrádku nad Nisou právě loni v listopadu uběhlo rovné půlstoletí. Nové výzkumy vedl archeolog Severočeského muzea v Liberci Petr Brestovanský.
Mezi vaše první objevy patřily zbytky starých obydlí?
Petr Brestovanský: „Ve vnitrobloku kousek od náměstí, kde by už tento rok měl stát kinosál, se nalezly zbytky polozemnic. My jsme je vlastně našli v řezu; byly to stavby, které jsou zhruba 4 metry dlouhé. Byly tam za sebou minimálně dvě. Jedna měla zánikový horizont v půlce 14. století, kdy zanikla požárem. Z ní jsme tahali poměrně dosti průkaznou keramiku. Hned vedle byla další polozemnice, která byla zajímavá tím, že v ní stála na podlaze dřevěná díže s vápnem, a my jsme to vápno ještě mohli vybrat vlastníma rukama. Používalo se samozřejmě k výstavbě okolních domů na náměstí. Tato polozemnice už byla mladší, ze 16. století, ale s tou díží s vápnem unikátní kus, který tady v okolí nemáme.“
Jak ty nálezy korespondují s dosavadní výpovědí písemných pramenů o Hrádku a jak je třeba doplňují?
Petr Brestovanský: „My máme první písemnou zmínku o Hrádku z roku 1288. Při výzkumu v tom vnitrobloku číslo 71 jsme měli poměrně velké štěstí, že jsme zachytili dřevěné pozůstatky staveb, které můžeme poměrně přesně datovat. Pokud tedy samozřejmě to dřevo tu výpovědní hodnotu má. Nám se podařilo objevit základový trám o rozměrech 35x35 centimetrů a délce asi 5 metrů. Ten jsme vyzdvihli, dělalo to asi 8 lidí, a dali jsme ho na rozbor. Dělal nám ho pan ing. Kyncl a když nám od něj přišly výsledky, tak byly poměrně překvapivé. Je tam sice nějaká ta vrstva běle, která nám dává určité rozmezí pro ten trám, ale jinak je poměrně přesně určen mezi lety 1219 až 1236. V Hrádku chtěli slavit výročí, ale my jsme jim ho malinko posunuli. O víc jak půl století. Ty archeologické prameny jsou poměrně dosti vypovídající a schopné zpřesnit historii toho místa.“
Dendrochronologové dovedou určit stáří dřeva podle šířky letokruhů, porovnáním s již existujícími standardy. Pokud se zachová i podkorní letokruh, dovedou určit na rok přesně, kdy byl strom pokácen. To však bohužel není případ hrádeckého trámu; tam se dochovala jen část okrajové vrstvy kmene, takzvaná běl. Ta umožňuje určit jen přibližné časové rozmezí, kdy k pokácení došlo.
Jaký vůbec byl význam Hrádku nad Nisou ve 13. nebo 14. století? A jaké poznatky k tomu přináší archeologie?
Petr Brestovanský: „Důležité je, že Hrádek leží jen pět kilometrů od královského města Žitavy, dnešního německého Zittau. V době toho přelomového 13. století na tom Hrádek a Žitava byly podobně. Když srovnáváme papežské desátky o století později, tak z nich můžeme zhruba odvodit velikost měst nebo koupěschopnost obyvatelstva této oblasti. Liberec platil 2 groše papežských desátků, Chrastava 7 grošů a Hrádek 24 groše. To znamená, že Hrádek na tom byl poměrně nejlépe; zhruba stejně podobně jako třeba Frýdlant, což bylo samozřejmě středověké město v hradbách. V Hrádku nikdy hradby vzniknout nemohly, protože roku 1255 Přemysl Otakar II. nadal královskými právy Žitavu. Hrádek spadnul do jejího mílového práva, neměl možnost hradby postavit a samozřejmě nedostal ani tolik privilegií, která by mu náležela v té první půlce 13. století. Dneska, když vezmu první zmínku o Žitavě k roku 1238, tak ta hrádecká data tomu předcházejí.“
Můžete zmínit některé archeologické nálezy, které ten význam nějakým způsobem podtrhují?
Petr Brestovanský: „Třeba právě ten základový trám. V Čechách proběhlo několik výzkumů, třeba v královském Mostu, kde máme na počátku 13. století polozemnice. Nebo Sekanka u Davle, také v první půlce 13. století – opětovně polozemnice, ale už seřazené kolem jakéhosi primitivního náměstí a pak oddělené příkopem. Nález základového trámu z Hrádku nad Nisou, to je malinko jako odněkud z Marsu. Analogie se nám podařilo najít až někde ve Wroclavi a potom v jihozápadním Německu. Je to vlastně úplně jiná konstrukce. Není to konstrukce zahloubené jámy s ohništěm, ale je to konstrukce kompletně přinesená – základový trám, ve dvou třetinách toho trámu byly ještě stojky, stojací trámy, a prostor mezi nimi byl vyplněn nějakým proutím a vymazán. Byla to jednoduchá stavba o rozměrech zhruba 6x6 metrů, ze které máme tři stěny. Do tohoto území prakticky vůbec nezapadala. Je to takový první inovační prvek, který přichází jako úplně nový vynález do prostředí polozemnic z prostředí Saska. I ty šlechtické rody, Biberštejnové a Donínové, sem přišly právě z toho Saska, odněkud z okolí Pirny, Míšně a Freiburgu. Takže sem něco takového samozřejmě mohly přinést.“
Vám se podařilo v Hrádku objevit i hlavní zemskou stezku. Nebo přesněji – kousek té stezky?
Petr Brestovanský: „To je pravda; my jí samozřejmě máme z toho pozdějšího období. Máme bezvadnou stezku, která vedla přímo náměstím v Hrádku nad Nisou na královskou Žitavu. My dokonce víme, že to náměstí v Hrádku vzniklo díky této stezce až někdy roku 1749, kdy ten úvoz zavezli. Při těch výzkumech jsme se dostali až do hloubek kolem 4 metrů. Z doby kolem roku 1680 existuje zmínka o silnici, kterou nechal postavit hrabě von Trautmannsdorf. On předešel svojí dobu, protože aby roku 1680 někdo nechal zadláždit tímto způsobem úvoz, to je unikát. My jsme našli několik úseků této cesty, jeden má dokonce 10 metrů na délku. Má dlažbu z plochých valounů a krajnice místy zpevněné šestibokými čedičovými sloupky, které známe třeba z Panské skály, z Čertovy zdi, ale samozřejmě i z lomů kolem Hrádku nad Nisou. On věděl, že když tu hlavní cestu nějakým způsobem zušlechtí, tak se tam samozřejmě těm vozům bude jezdit daleko lépe. Že prostě pro ten obchod udělá maximum, co může, protože udržovat hluboké úvozy v minulosti, to nebyla opravdu žádná sranda.“
Na náměstí v Hrádku nad Nisou se při archeologickém výzkumu našla i pravěká keramika z pozdní doby bronzové, stará tři tisíce let. Podle archeologa Petra Brestovanského se tam dostala náhodou – na svých vozech jí přivezli sedláci s hlínou při zavážení úvozu v polovině 18. století.
Daleko větší zájem přitáhl objev lidské kostry. Co na ní bylo zvláštního?
O hrádecké kostře se zprvu hovořilo jako o ženě, antropologický rozbor později ukázal, že mrtvý z Kostelní ulice je pravděpodobně muž. Najisto se to bude vědět po genetické analýze. Archeologové také s napětím čekají, co prozradí rozbor hlíny ze sevřené pěsti pravé ruky. To je další záhada... Zaťatá pěst mrtvého se měla po nějaké době uvolnit, ale nedošlo k tomu. Zatím se neví proč. Možná byla svázaná. Možná v ní mrtvý něco držel...
V Hrádku nad Nisou se ovšem našly i jiné kosterní pozůstatky...
Na závěr se ještě vraťme zpět k domu č.p. 71, kterým všechno začalo a kterým také všechno skončí. Právě v něm by totiž na podzim mělo být otevřeno Muzeum trojzemí, kde mnohé z exponátů odkrytých při výzkumech na hrádeckém náměstí najdou své místo.
V expozici nálezů uvidí návštěvníci Hrádku nad Nisou nejen kostru hypotetického vampýra, ale i trám ze 13. století, rekonstruované nádoby, mince a devocionálie z barokních hrobů. To jsou předměty, které ve své době sloužily k povznesení úcty, zbožnosti a víry; třeba křížky nebo růžence. Na nově vydlážděném náměstí budou vyskládané ukázky starých dlažeb, odkrytých při výzkumu.
Hlavní část vykopávek v Hrádku nad Nisou je v této chvíli u konce. Archeologové v čele s Petrem Brestovanským ze Severočeského muzea v Liberci si však ani na chvíli neodpočinou. Po Hrádku nad Nisou zahajuje rekonstrukci náměstí i nedaleký Frýdlant. Tak jim přejme hodně štěstí.
Vysíláno v Planetáriu č. 21/2010, 22. - 28. května.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (16:28).
