Straka, fyzika a internet
Kniha „fyzikálních bajek ze života“ Straka v říši entropie je o fyzice, ale nejen o ní. Mohou jí číst dospělí i děti. Je to beletrie, která pobaví veselými příběhy, ale zároveň popularizuje vědecké teorie a objevy ze světa fyziky; někdy i pěkně složité. Mohlo by se zdát, že podobný „mutant“ nemůže být schopen samostatného života. Autorka Markéta Baňková však dokázala, že knížka doopravdy funguje. I přesto, že je vystudovaná výtvarnice a profesně nemá s fyzikou vůbec nic společného.
Jak vás vůbec napadlo napsat knihu fyzikálních bajek?
„Začalo to tím, že jsem psala pohádky pro svoji dceru. Ale psala jsem je stylem, aby to mohla číst, když bude dospělá. Nakonec jsem to psala pro víc lidí, než jen pro ni; nějaká témata jsem chtěla v podstatě jen zjednodušit i pro své známé, aby to nebylo jenom pro děti. Takže ta knížka má takovou vzestupnou tendenci, co se týče náročnosti témat. Ty první bajky jsou vyloženě pro děti a postupně jsou ta témata náročnější – už je tam třeba kvantová mechanika a teorie relativity. Pro mně to byla taková výzva, zkusit je beletrizovat způsobem, který by byl snadno srozumitelný.“
Fyzikálních zákonů a různých zákonitostí jsou spousty. O některých se učí na základní škole, o některých dodnes diskutují vědci a nemohou se dohodnout. Podle čeho jste vybírala témata?
„Vybírala jsem od těch nejsložitějších, protože ta mě zajímala nejvíc. Proto vlastně ta knížka vznikla. Třeba Archimédův zákon, ten už jsem psala ke konci, kdy už jsem věděla, že ta knížka bude o fyzice. Ale začala jsem kvantovou mechanikou. To jsou přesně ta témata, která jsou nejvíc vzrušující, tajemná. Jak je možné, že se příroda chová z našeho pohledu divně? My jsme zvyklí, že se všechno dá změřit a dá se to jakoby vysvětlit. A najednou vědci zjišťují, že se příroda chová úplně jinak, než bychom čekali. Podivně.“
Stejně jako v jiných bajkách, i v těch vašich se zvířata chovají jako lidé. Mnohému asi připomenou spoustu situací, které sám zažil a nebo mu o nich třeba někdo vyprávěl. Jsou to zkrátka bajky o životě kohokoliv z nás, od kterého se však fyzika oddělit nedá. Je totiž jeho nedílnou součástí. Díky fyzice funguje svět...
„Tam je zásadní, že ta knížka je beletrie a je tedy určená pro lidi, kteří by pravděpodobně sami od sebe nesáhli po populárně naučné literatuře. Samozřejmě je i pro ty, kteří mají rádi vědu – četli ji i vědci a líbila se jim. Ale opravdu, ten hlavní záměr je vysvětlit, že ta fyzika je vlastně strašně zajímavá, protože se snaží vysvětlit docela zásadní věci, jako třeba jak funguje vesmír, a že to není jen nějaká matematika nebo vzorečky, jak jsme zvyklí. Takže to není nic, čeho by se člověk musel obávat. Námětem bajek jsou vztahy mezi lidmi, situace, které zažíváme v životě. To je tam hlavní, protože to je beletrie.“
Někoho možná při četbě vašich bajek napadne, kolik společného má taková ta, jak se říká, „tvrdá věda“ s filosofií a zároveň také s uměním a estetikou. Je to vlastně také umění – a nebo alespoň jiný způsob, jak se dívat na realitu. Jak to vidíte vy?
„To je zajímavé. Je pravda, že někdy, když jsem něco jakoby pochopila při četbě nějakých knížek nebo když mi někdo něco vysvětloval, byly okamžiky, kdy jsem byla úplně zasažená tím, jak je to krásné. Nikdy bych do sebe neřekla, že můžu někdy říct o fyzice, že je krásná. Ale přesně takový moment byl, když mi můj konzultant Luboš Motl vysvětloval obecnou teorii relativity a vysvětloval ji způsobem, který už je trošku náročnější a používají ho fyzici. Mně to nějakou dobu trvalo, ale pak, když jsem to pochopila, tak jsem si najednou připadala jako ve filmu Matrix – jak si vezme tu pilulku a najednou vidí, že svět vypadá jinak. Koukala jsem, jak projíždějící auta cestují zakřiveným časoprostorem. Prostě najednou jsem se na to dívala úplně jinak. Možná to přeháním. Ale právě tím, že jsem to dosud neznala, něco, co je pro fyziky normální, tak to byl pro mně zajímavý moment, že jsem byla schopná zažít ten úžas.“
Jak jste se vůbec jako výtvarnice dostala k fyzice a taky k fyzikům?
„K fyzikům hůře, kolem sebe jsem žádného neznala. Nejdřív jsem se dostala k biologii, ta mě hodně zajímala už vlastně od základní školy. Četla jsem dost knížek právě o biologii, protože mě zajímalo, z čeho vznikl život. Byly s tím spojené přesně ty základní, až filosofické otázky, na které jsem hledala odpovědi. No, a biologie nakonec vede i k dalším vědám. A ta fyzika je s tím taky dost spojená. Takže potom jsem přešla k fyzice, protože ta se samozřejmě snaží hledat vysvětlení, jak funguje vesmír, prostor – a tak.“
I jako designérka nebo fotografka při své tvorbě používáte moderní technologie, produkty vědeckých výzkumů, které mají cosi společného s fyzikou a díky fyzice také fungují. Do jaké míry si tyto skutečnosti uvědomujete? A uvědomujete si je vůbec?
Zmínila jste se o svém internetovém projektu, na kterém jste pracovala v druhé polovině 90. let ještě na Akademii výtvarných umění. Těch projektů máte ovšem za sebou hned několik...
O tom, jak vypadá emocionální mapa New Yorku nebo webový projekt Markéty Baňkové, nazvaný Scribble, si můžete udělat představu na webu www.bankova.cz. Najdete tam i úryvky a obrázky z knížky fyzikálních bajek Straka v říši entropie, kvůli které jsme se vlastně s Markétou Baňkovou sešli. Ona sama zatím žádné dalekosáhlé plány do budoucna nemá – tedy kromě vlastních dětí... A tak jsme se na závěr chvilku věnovali budoucnosti technologií nebo internetu.
Říká na závěr našeho rozhovoru výtvarnice a spisovatelka Markéta Baňková. A já doufám, že jsem své otázky, které jsem jí položil, opravdu volil tak, že přinesly zajímavé odpovědi...
Ilustrace ke knize Straka v říši entropie jsou publikovány se souhlasem autorky.
Vysíláno v Planetáriu č. 43/2010, 23. - 29. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:59).
