A kroupy padají...
Mezi nebem a zemí se vznáší oblaka. Některá jsou docela neškodná, z jiných nám může ledacos spadnout na hlavu. Většinou jde o srážky dešťové či sněhové; jen občas padají kroupy. Hovoří Martin Novák z pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem - Kočkově.
Následky krupobití bývají dost nepříjemné. Záleží na jeho intenzitě a pochopitelně i na velikosti krup. A navíc - žádný meteorolog vám s jistotou neřekne, že tam či onde, tehdy a tehdy budou kroupy padat. Krupobití lze pouze předpokládat, nikoliv předpovídat. A tak si kroupy padají a škodí kde a kdy chtějí. A my s tím nemůžeme dělat takřka nic; a to i přesto, že mechanismus jejich vzniku pro nás dávno není tajemstvím.
V noci z 19. na 20. června 2002 padaly kroupy v Dolním Sasku. Byly velké jako tenisáky, zranily několik lidí a poškodily desítky aut. 20. června večer pak bouře s krupobitím zničila chmelnici ve Slatině u Lovosic a potloukla polovinu úrody jablek pod hradem Házmburkem. 10. července padaly kroupy o velikosti palce v Račiněvsi, opět na Litoměřicku. Další krupobití jsou hlášena z jihu Čech nebo Moravy.
Je letošní léto, co se krup týče, nějak výjimečné?
U nás v regionu rozhodně ne. Tady se prakticky žádné větší epizody s kroupami zatím nevyskytly, i když v republice, hlavně na jihozápadě a jihu Čech a také na jižní Moravě už nějaká ta významnější krupobití proběhla. Ani tak se však nedá říci, že by letos kroupy padaly častěji než jindy. Není to nic mimořádného. V letním období se zkrátka občas stává, že kroupy padají a páchají škody; k takovým došlo letos u nás zatím snad jenom na jihu Litoměřicka.
Co se ví v současnosti o mechanismu vzniku krup?
Ví se o něm poměrně dost; ten mechanismus není složitý. Nutnou podmínkou je bouřkový mrak. V něm jsou výstupné rychlosti natolik vysoké, že dokáží udržet ve vzduchu po potřebnou dobu i tak velké a těžké částice, jako jsou právě kousky ledu. Ty se tvoří při vzestupném pohybu už od samotné země, kde při ochlazování postupně dojde ke kondenzaci; potom se začnou nabalovat ledové krystalky s vodními kapkami a zvětšovat se. Ve velkých výškách, které už jsou na horní hranici troposféry se potom všechno, co se tam dostane mění v led, dokonce i na větší kusy. Jakmile se hmotnost těchto kusů ledu zvýší natolik, že už se neudrží výstupnými pohyby, začnou padat k zemi. Při pádu částečně tají a my potom dole vidíme to, co zbylo. Kroupa je nahoře o dost větší, než její zbytek, který dopadne na zem.
Kroupy se tedy v bouřkových mracích tvoří na teplých vzestupných proudech, hnaných nahoru těžším studeným vzduchem. Vzestupné proudy se ve výšce ochladí a klesají pak znovu dolů. Z vodních kapiček, nesených vzestupnými proudy se cestou stanou ledové kuličky. Klesají dolů a pak jsou znovu vynášeny nahoru, nabalují na sebe další vodní páru a zvětšují se... Tak dlouho, dokud je vzduch unese.
Zkoumá se nějak vnitřní struktura krup? A liší se od sebe kroupy svou vnitřní stavbou?
Nedá se říci, že by se nějak výrazně lišily. Hlavní rozdíl bývá v tom, padají-li kroupy samostatně a nebo v kroupových slepencích. Což se pozná většinou podle toho, jaký tvar na zem dopadne. Ty velké kroupy, popisované jako tenisáky jsou většinou trochu nepravidelné a jsou to právě slepence menších krup. Málokdy se objeví samostatná kroupa, která by byla tak veliká. V samotné vnitřní struktuře krup žádné velké rozdíly nejsou.
Jak dlouho trvá, než se kroupa vytvoří?
Dlouho ne. Ostatně i životnost jedné buňky bouřkového mraku se počítá maximálně na desítky minut. Rychlost stoupavých pohybů v mraku přitom přesahuje desítky metrů za sekundu. Právě proto se koneckonců nedoporučuje ani dopravním letadlům prolétávat bouřkovými mraky; ten tlak na křídla je skutečně velký, zvláště na rozhraní stoupavého a sestupného proudu. Vzhledem k těm rychlostem jsou kroupy hotové dejme tomu za deset minut. Je to opravdu velice krátká doba, žádný dlouhý proces. Je to všechno velice intenzivní a rychlé.
Jak už bylo řečeno, kroupy při pádu odtávají, jsou tedy mokré a snadno se na sebe nabalují - zejména ve vzdušných turbulencích, které k takovému bouřkovému mraku patří. Vzniknout tak mohou i poměrně velké kroupové slepence. Přímým svědkem tohoto vzdušného kolotání se stal roku 1857 vzduchoplavec Wise, který byl i se svým balonem hned desetkrát vynesen do výše a zase dolů "kroupovým vírem", jak uvádí roku 1900 Ottův slovník naučný. Dotyčný Wise měl přitom dost velké štěstí, že se kroupy, nesené týmž vírem, pohybovaly nepochybně stejnou rychlostí jako jeho balon. Kroupy totiž oplývají solidní průrazností a balon je dost křehký terč.
Jednotlivé kroupy běžné velikosti jsou velké maximálně jako hrášek nebo kávové zrnko, ale dokumentovány jsou i případy podstatně větších krup. Ve starých českých kronikách lze najít záznamy o obřích kroupách z Jihlavska a od Kolína, vážících až tři libry - tedy zhruba 1,5 kg. V srpnu 1925 spadla dvoukilová kroupa v německém Holštýnsku a k rekordnímu krupobití došlo 22. července 1939 i na Moravě. Ve Zlíně při něm spadl z oblohy třičtvrtěkilogramový kus ledu. Kroupy prý tehdy prorážely i devítimilimetrové pancéřové sklo s drátěnou výztuží, přičemž otvory měly ostré okraje jako při průstřelu. Dosud největší úředně ověřená a fotograficky dokumentovaná kroupa spadla v září 1970 v americkém státě Kansas. Měla obvod 44 cm a hmotnost 766 gramů... V roce 1981 však prý v Číně padaly až sedmikilové kroupy.
Mají tak velké kusy ledu ještě vůbec něco společného s kroupami?
Jsou to rozhodně anomálie a pochybuji, že by to byly samotné kroupy. Spíš se jedná o ty už zmíněné slepence krup, které se při pádu na sebe nabalují. Kdyby k nám do ústavu někdo přinesl kilovou kroupu, tedy samotnou, nikoliv slepenec, bylo by to skoro na Nobelovu cenu.
Padají ovšem i daleko větší kusy ledu, až několikakilogramové - co soudíte o nich?
Slyšel jsem jen o jednom případu. Bylo to za jasné oblohy a šlo o exkrementy z dopravního letadla; WC se v letadlech přece jen občas vyprazdňuje. To už jsou věci, které nesouvisí čistě jen s přírodními procesy.
Některé záznamy ovšem pocházejí z dob, kdy letadla ještě nelétala...
Z těch dob pochází řada kuriózních záznamů. Nevím, jestli je lze brát až tak úplně vážně; musel bych to vidět, nechce se mi tomu věřit.
Pro věřící i nevěřící doplňme několik rekordů.
V jihoslovenské Šoporni se zřítil v říjnu roku 1981 čtyřkilový kus ledu a o tři roky později spadl dokonce desetikilový ledový blok na střechu rodinného domku v obci St. Julien-les Villas poblíž města Troyes ve Francii a zcela ji rozdrtil. V těchto případech ale skutečně nelze vyloučit, že led nespadl při přeletu letadla. Metrová ledová deska ale prý spadla z oblohy i v roce 1897 ve štýrském Ebersteinu a dokonce dvacetikilový kus ledu se prý téhož roku zřítil při krupobití do jednoho dvorce ve francouzském departmentu de l'Ain... Jenže - do jaké míry jde o hodnověrné informace nelze bohužel posoudit. Led rychle taje a lidská fantazie je bezbřehá, zatímco síla vzestupných vzdušných proudů má jistě své hranice.
Vraťme se k praktické meteorologii. Proč není možné nějak přesněji předpovědět, jestli budou a kde budou kroupy padat?
Protože zdaleka ne každý bouřkový mrak je krouponosný. Bouřkový mrak je totiž podmínka nutná, ale ne postačující. Energie výstupných pohybů musí být přitom taková, aby horní hranice bouřkového mraku prorazila tropopauzu; to znamená, aby mraky byly opravdu výrazné. Další věc je, že ne všechny vzniklé kroupy dopadají na zem v podobě krup, některé při pádu roztají. Kroupy také nikdy ani v rámci té jedné jediné bouřky nepadají na celou oblast. Ve skutečnosti zasáhnou prostor široký jen pár set metrů a dlouhý dejme tomu kilometr nebo dva. Jde-li pás bouřek, je takřka nemožné předpovědět, které jádro může být krouponosné a kudy přesně půjde ta myšlená "čára dopadu", třeba jen sto metrů široká. Občas se podaří dát upozornění na možnost výskytu krup dejme tomu deset minut před tím, než kroupy přijdou. Ale to už většinou zbývá příliš málo času na to, aby se něco dalo udělat. Přesto se snažíme ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem a Integrovaným záchranným systémem dát dohromady nějaký mechanismus takového upozorňování. I když na nějaká velká opatření to už není. Víc dnes meteorologie neumí. Nejde to.
Ani snímky z družice nepomohou?
Jediným prostředkem, který může sloužit k rozpoznání krouponosných bouřkových mraků je meteorologický radar, podle síly odrazu. Ale ani tam to není spolehlivé, ne vždy ta odrazivost odpovídá zrovna kroupám. Někdy může jít třeba jen o silný sestupný proud studeného vzduchu; většinou však platí, že ta odrazivost, která je na obrázcích zobrazována kontrastně bílou barvou přináší něco rizikového - ale zdaleka ne vždy kroupy. Mohou to být nárazy větru, přívalový déšť. Nedá se rozpoznat zcela jednoznačně, který z těch jevů to je.
Ani vizuálně, ze země není na tom mraku nic poznat?
Ne. Poznáte, že se blíží bouřka. Můžete poznat, že ta bouřka bude intenzivnější, protože mrak je opravdu hodně tmavý a hustý. Ale že právě z něj budou padat kroupy, to poznáte až ve chvíli, kdy ty kroupy opravdu začnou padat.
Rozhodně bychom vám nepřáli nějaké nepříjemné setkání s krupobitím. Ale kdyby u vás přeci jen spadla nějaká rekordní obří kroupa, seberte ji, urychleně ji ukryjte do mrazáku a zavolejte odborníkům. Třeba právě na Kočkov, Martinu Novákovi.
A nezapomeňte dát vědět i nám.
Frederik Velinský
Vyobrazení krup z Ottova slovníku naučného, 1900
DODATEK:
Kontakty:
Český hydrometeorologický ústav v Ústí nad Labem - Kočkově: www.chmi.cz/ul
Martin Novák: novakm@chmi.cz.
Použitá literatura:
PŠENIČKA, Josef (Pka): Kroupy. Heslo v Ottově slovníku naučném, díl XV., Praha 1900.
GREGOR, Alois (A.G.): Kroupy. Heslo v Ottově slovníku naučném nové doby, díl III./2, Praha 1935.
MUNZAR, Jan a kolektiv: Malý průvodce meteorologií, Praha 1989.
Kroupy. Heslo na http://astrofoto.host.sk/meteorologii.htm
Denní tisk (Mladá Fronta Dnes, Deníky Bohemia)
