Nártouni filipínští, ohrožení skřítci z pralesů
Nártouni jsou noční zvířátka z ostrovních pralesů jihovýchodní Asie. Mají obrovské oči a velké potíže s lidmi.
Výzkumu a ochraně ohrožených nártounů filipínských, kteří jsou doma na ostrově Bohol, věnují svou pozornost i čeští odborníci. Jejich projekt, nazvaný podle latinského jména nártouna Tarsius, má své počátky v roce 2007 a naplno se rozběhl o dva roky později. Velice brzy začal nést první ovoce.
Vedoucí a koordinátorkou projektu Tarsius je Milada Řeháková, terénní zooložka zoologické zahrady v Děčíně. Několik let se zabývala chováním opic hulmanů posvátných v Indii. Od roku 2007 jsou předmětem jejího hlavního zájmu právě nártouni filipínští.
Co je to vlastně za zvířata?
„S nártouny je to pořád ještě složité. Oni jsou oficiálně řazeni mezi poloopice, ale zjistilo se, že příbuzensky mají mnohem blíž k opicím a k vyšším primátům. Takže jsme měli v minulosti společného předka. Dá se říct, že nártouni tvoří samostatnou linii mezi poloopicemi a těmi opicemi a vyššími primáty.“
Ve srovnání s nimi mají dost neobvyklý, pro někoho možná kuriózní vzhled. Co nejvíc upoutá na nártounovi?
„Nártoun vypadá jako nějaký noční ‚skříteček‘. Jeho vzhled je dán způsobem jeho života. Je to zvíře noční, takže má obrovské oči. U toho nártouna to šlo ještě do extrému, protože se má za to, že v minulosti býval denní. Když se přeřadil na noční způsob života, musel se tomu nějakým způsobem přizpůsobit. On nemá takovou tu odrazovou vrstvu za sítnicí, jako má většina nočních zvířat. Takže oko šlo u něj tou cestou, že se zvětšovalo a zvětšovalo, až byl nártoun schopen i v noci dostat dostatek světla a vidět. K tomu se váže obrovská hlava, která je až nepoměrná k velikosti těla. A další jeho adaptací jsou dlouhé nohy, dlouhé prsty, které slouží k lepšímu pohybu. Nártoun skáče, je velmi rychlý, loví. S tím souvisí ty jeho končetiny.“
Proto se jmenuje nártoun...
„Přesně tak – podle těch prodloužených nártů na nohou, a to jak v češtině, tak v latině i angličtině.“
On má ještě řadu dalších zvláštností stavby těla. Například otáčí hlavou skoro dokola.
„To zase souvisí s těma očima. Ty oči jsou tak veliké, že se nemohou otáčet. Když my se chceme podívat doleva, tak prostě otočíme okem. Nártoun toto neumí. Zato opravdu otáčí hlavu o 180 stupňů na každou stranu. Samozřejmě se soustředí nejen na zrak, jako noční zvíře. Velkou roli u něj hraje zvuková komunikace nebo poslouchání prostředí a také pachová komunikace. Což je pro nás lidi trošičku nezvyklé, protože ten čich nemáme tak vyvinutý, jako některá jiná zvířata.
To, co slyšíme, jsou hlasové projevy nártounů ve filipínském pralese. Právě komunikace mezi nártouny patří k tématům, kterým jste se při svých návštěvách filipínského ostrova Bohol věnovala. K čemu všemu nártounům jejich hlasové projevy slouží?
„My jsme se na to téma zaměřili u toho nártouna filipínského jako úplně první. U nártounů je zajímavé, že jich je dnes popsáno 9 druhů. Oni žijí jen v malinkém kousku jihovýchodní Asie – nártoun filipínský pouze na Filipínách, dalších 8 druhů v oblasti Indonésie, bornejské Malajsie, Bruneje. Sociální systém se u různých druhů velmi liší. Někteří nártouni žijí v rodinných skupinkách. Ty skupinky spolu dokonce spí ve společné dutině. Některé druhy, kam patří právě i nártoun filipínský, jsou víceméně solitérní – ti jedinci spí a pohybují se o samotě. My jsme na to snažili podívat trošičku blíž, když jsme monitorovali jejich pohyb a chování pomocí vysílaček. Ta komunikace s tím velmi souvisí. Protože když máte nějakou skupinu, tak se dá předpokládat, že těch hlasových komunikačních signálů budou mít víc, protože si potřebují víc povídat. Jediný druh nártouna, kde ta komunikace byla více popsána, byl sulaweský druh. U něj bylo nalezeno dvakrát tolik hlasových signálů, než jsme nahráli my.“
Vyzná se v nich někdo? Ví se, co znamenají?
„Zatím těžko soudit. My jsme tam nahráli tři typy signálů. Jeden patrně, tak jako i u jiných druhů, slouží k jakémusi označení území, kde nártoun žije; ke komunikaci na dálku – tady jsem já a toto je moje území. Potom jsme tam nahráli některé tišší signály, které nártouni vydávali v době, kdy byl v blízkosti nějaký jiný nártoun. Nejčastěji to byla komunikace matky s mládětem a nebo to bylo kolem času, kdy se nártouni probouzeli, či šli spát. Takže si myslím, že v tom zase hrála roli nějaká komunikace se sousedy.“
Čím se vlastně živí nártouni?
„To je další zvláštnost nártounů. Nártouni jsou jediní striktně masožraví primáti na světě. Jiní primáti, ať už opice nebo poloopice, vždycky doplňují masitou stravu nějakou rostlinnou složkou. Nártouni ne, ti se živí téměř výhradně hmyzem a nebo nějakými drobnými obratlovci, jako jsou ještěrky, drobní gekoni a tak podobně. Žádné listí nebo ovoce nejedí.“
Souvisí to nějak s prostředím, které obývají?
„Všecko souvisí se vším. Těžko říct, jestli jsou masožraví, protože v tom pralese žádné ovoce nebo listí není; to určitě říct nemůžeme. Ale oni se prostě specializovali na tu hmyzožravou složku a přizpůsobili tomu svůj životní rytmus. Aby ten hmyz mohli ulovit, tak musí být schopni bleskurychle skočit a chytit. My jsme monitorovali, jak velké území nártoun potřebuje, a ukázalo se, že je to území poměrně obrovské. Nártoun, kterého můžete držet v dlani, potřebuje území až tří hektarů, což je právě dané tím, že on opravdu musí ten hmyz nalovit, než aby si sedl někde na strom a sežral všechno listí, které tam je.“
Nártoun je lovec, ale zároveň velmi malý tvor a jako takový má spoustu nepřátel. Jak nám potvrdila zooložka Milada Řeháková, jsou to nejen jeho přirození nepřátele z pralesa. Nártoun má také, jako skoro každý tvor na téhle planetě, problémy s námi – lidmi. Nejen, že kácíme lesy. Nártouni jsou také vystaveni nelegálnímu lovu jako potenciální „domácí mazlíčci“ a turistická atrakce. V zajetí však dlouho nepřežijí a v přírodě jich stále ubývá.
Projekt Tarsius začínal v roce 2007 jako výzkumný projekt – monitorováním pohybu nártounů filipínských, výzkumem jejich sociálního systému a zvukové komunikace. Později se naši badatelé přiklonili k ochranářské činnosti. Kromě studia nártounů a jednání s filipínskými úřady organizují speciální vzdělávací kurzy a zabývají se osvětou i mezi turisty a návštěvníky ochranářských center. Se dvěma z těchto center navázali užší spolupráci.
Zooložka Milada Řeháková nedávno znovu odcestovala na Filipíny. Ještě před odjezdem jsme se jí ptali, jaké „nártouní“ plány má pro letošní sezónu.
Především by ráda založila ochranářské centrum pro nártouny, kde by v co nejpřirozenějším prostředí žila „záložní populace“ nártounů pro případ jejich vyhubení ve volné přírodě.
...říká Milada Řeháková, vedoucí a koordinátorka projektu Tarsius, zaměřeného na výzkum a ochranu nártouna filipínského, jinak terénní zooložka zoologické zahrady v Děčíně. Novinky a aktuální informace o projektu Tarsius si můžete přečíst na webu tarsiusproject.org a s našimi vědci můžete být v kontaktu také prostřednictvím facebooku. Jakákoliv podpora je jistě potěší.
Vysíláno v Planetáriu č. 51/2011, 17. - 23. prosince.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Čtěte také:
Náměstek ministra zahraničních věcí navštívil na Filipínách i český projekt Tarsius
Nártoun filipínský má naději
Jsou nártouni filipínští více než jen turistická atrakce?
Jak se chytá nártoun
Jak se chytá nártoun - podruhé
Nártoun filipínský
Zvětšit mapu
