Společný azylový systém EU i v divadle

Systém přináší společné standardy, ale také dost jasná pravidla, kdy může být uprchlík či azylant zadržen v detenčním zařízení.

To je bod, který vadí organizacím pracujících s uprchlíky hlavně. Je to, že člověk uprchne ze své země do Evropy, už první signál, že může být podezřelý a poslán do detence?

Ještě než v červnu Evropský parlament společný azylový systém odsouhlasil, přijal maďarský parlament legislativní změnu, která umožňuje žadatele o azyl zajistit v detenčním zařízení.

Zákon stanovuje šest okruhů situací, přičemž pro většinu z nich je společné to, že cizinec v danou chvíli u sebe nemá žádný průkaz totožnosti, anebo se nedostaví k dalšímu pohovoru při azylovém řízení.

Maximální délka detence je 6 měsíců, ovšem pokud by se něco v situaci cizince změnilo (například by dorazily identifikační dokumenty), může soud rozhodnutí o detenci přehodnotit až po 2 měsících.

Maďarsko se v první půli roku 2013 potýkalo s nebývalým nárůstem žadatelů o azyl. Ke konci květnu bylo podáno na 9000 žádostí, za celý rok 2012 jen něco málo přes 2000.

Příčiny tohoto nárůstu a také původ a důvody žadatelů o azyl v Maďarsku vysvětluje v pořadu Zaostřeno na cizince Julia Ivan z maďarského Helsinského výboru.

Po udělení azylu ale mnoho uprchlíků z Maďarska odchází dál do dalších států Evropské unie. Příčinou jsou ztížené podmínky k integraci do maďarské společnosti a zdlouhavé, a někdy až nemožné řízení slučování s rodinou.

A jaká je situace v Česku?

Tady počet cizinců zadržovaných v detenčních zařízeních naopak klesá. Jak informuje JUDr. Pavel Pořízek, vedoucí kanceláře veřejného ochránce práv, mohou české soudy a cizinecká policie cizinci nabídnout i alternativní řešení než jen detenci.

Představení Země zaslíbená|foto: David Kumermann

V jediném aktuálně fungujícím detenčním zařízení v Bělé-Jezové tak podle Organizace pro pomoc uprchlíkům v současnosti žije "pouhých" 70 cizinců. Žadatelé o azyl mezi nimi prakticky nejsou.

V detenčních zařízeních jsou lidé výrazně omezeni na svobodě. Ani v běžných uprchlických zařízeních však není situace růžová. Uměleckou formou to přibližuje nejnovější projekt pražského Divadla Archa Země zaslíbená.

Režisérka Jana Svobodová nechala vyprávět různé skupiny obyvatel Kostelce nad Orlicí, kde funguje uprchlické zařízení, jak se jim ve městě žije.

Dala tak příležitost setkání lidem, kteří spolu sice žijí na jednom místě, ale v běžném životě se vůbec nepotkávají - a nejspíš o to ani moc nestojí.