Petr Vizina: Brumbál a Dumbledore

Do Londýna jsem přijel na rozhovor se čtyřmi teenagery, hlavními představiteli filmové série o Harrym Potterovi. Když bylo téměř po všem, sympatického zrzka, který hrál Rona Weasleyho, se ptám, jestli by si tipl, kterou z postav v knihách o Potterovi pojmenoval autor překladu do češtiny Albus Brumbál. Brumbál, zaposlouchá se do toho zvuku – je to Dumbledore?

Uhádl to, dobromyslný ředitel školy v Bradavicích se v angličtině skutečně jmenuje Dumbledore, v českém překladu Brumbál. Obě slova znamenají ve staré angličtině, respektive i ve staré češtině, údajně stejného tvora, totiž huňatého a dobráckého bzučivce, čmeláka.

Čmeláčí vlastnosti musí mít i samotný překladatel. Nesmí se před čtenářem předvádět, jako nějaká černožlutě frajerská vosa. Nemůže být ani okázale pilnou včelkou, která text obtíží znalostmi, jež při práci na překladu posbíral. Nesmí se na čtenáře vytahovat, ani se před ním předvádět. Odměnou je pak něco tak prchavého, jako spiklenecké mrknutí: Dumbledore je Brumbál, jako ten čmelák, chápeš?

Oproti čmelákovi je dobrý překladatel navíc neviditelný. Nevšimnete si ho. Máte dojem, že tuhle knihu psal autor česky. Jen chvílemi obdivem zakroutíte hlavou a hledáte to jméno v tiráži: Kdo tohle překládal?

Jeden ze skvělých překladatelů, které v Česku máme, mi poručil, ať si přečtu úvod do oboru: Umění překladu od Jiřího Levého. Není to suchá teorie; překladem řeči od jednoho člověka ke druhému se všichni zabýváme denně. V naději, že ztraceno v překladu zůstane co nejméně.

Další z překladatelů mě poučil o sebevědomí jazyka malého národa. Českého motýla sice Francouzi elegantně pojmenovali papillion, zato Angličané mu říkají málo poeticky butterfly, tedy máslová moucha. Ten postřeh pochází z nejhezčí publikace o češtině. Napsal ji německý Žid z Prahy Pavel Eisner. Kniha se jmenuje Chrám i tvrz. Díky překladatelům je z té tvrze výhled do daleka.

Třeba do školy v Bradavicích: Brumbál, Dumbledore - to je čmelák, chápete?