Nezávislost tajných služeb je víceméně iluzorní, říká bývalý ředitel civilní rozvědky Karel Randák

Podle Karla Randáka, bývalého ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace, nyní člena správní rady Nadačního fondu proti korupci, nemají bývalí zaměstnanci tajných služeb omezení ve výběru povolání. Jediné omezení je povinnost mlčenlivosti. Obrovským problémem je podle něho vytváření vazeb zaměstnanců na podnikatelské kruhy.

Jsou tedy tajné služby skutečně nezávislé? „To záleží na tom, co si pod pojmem nezávislost představujete. Problém je ten, že tajné služby jsou především závislé na politicích a na rozhodování politiků. Ti jsou zase provázáni, a to velmi silně, minimálně v našem prostředí, s podnikatelskými kruhy, takže nakonec ta nezávislost tajných služeb je víceméně iluzorní.“

Se zprávami se nic neděje

Příjemci zpráv BIS jsou vláda a prezident republiky. Co s nimi dělají? „Nic. Je to velice jednoduché, ti lidé s tím vůbec nic nedělají, maximálně když jsou dotázáni médii, tak mají jakési nacvičené floskule, kterými se snaží vysvětlit svůj postoj. Snaží se vzbudit dojem, že se s tím bude něco dělat, ale ve skutečnosti se neděje vůbec nic,“ odpovídá Karel Randák.

Pro zpravodajce je to podle něho obrovská frustrace, zvlášť když se to opakuje několik let a když zjistí, že je úplně jedno, kdo sedí na vrcholu – reakce je stále stejná. Pracovníci tajných služeb mají podle Randáka pocit, že informace mizí kdesi v černé díře a mnohokrát i odcházejí.

Proč je podle zprávy bezprostřednějším nebezpečím pro Českou republiku působení špionů jmenovaných východních mocností než migrace? Máme politiky, kteří pracují v zájmu Ruska nebo Číny? Poslechněte si celé Interview Plus s Karlem Randákem.