Alexandr Mitrofanov: Bývalí, současní, věční?

22. srpen 2013

Největší audioportál na českém internetu

Milan Štěch, předseda Senátu | Foto: Šárka Ševčíková, Český rozhlas

Alexandr Mitrofanov: Bývalí, současní, věční?

Všechny funkce v čele nejdůležitějších orgánů státu obsadili někdejší členové KSČ. Tento fakt vyvolal v sociální síti vlnu nesouhlasných reakcí právě v den výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. I když úloha tehdejší KSČ konkrétně v roce 1968 s okupací jednoznačně nesplývala. Alespoň do 21. srpna tomu tak bylo. Pak přišla normalizace, komunistickou stranou řízená a vymáhaná.

Stoprocentní zastoupení předlistopadových členů KSČ v nejvyšších funkcích českého státu více než dvacet let po změně poměrů je ale podnět k zamyšlení nikoli v duchu známého – podle mě pitomého – rčení, že bývalý komunista je totéž co bývalý černoch.

Jistěže členství Miloše Zemana či Pavla Rychetského mělo jiný průběh a jiné ukončení než držení stranické legitimace Jiřím Rusnokem a Milanem Štěchem. První dva se do normalizace odmítli namočit, dva další v ní existovali bez problémů.

Štěch to před deseti lety řekl Mladé frontě Dnes bez servítků: „Vstupoval jsem do ní (rozuměj KSČ) v roce 1978, když mi nebylo ani třicet. Ta strana tady fungovala, a když mi ve fabrice nabídli jistou funkci, tak jsem do strany vstoupil. Tehdy to bylo běžné. Spousta mladých lidí, kteří to dneska kritizují, by se nerozhodla jinak.“ To je vzácná upřímnost. A musí se říci, že Štěch má pravdu.

Nejde samozřejmě o vstupování do současné KSČM. Taková akce zájemcům zatím žádné prebendy nebo výhodná místa ve státní správě či v jiných orgánech se státní účastí a příslušnou odměnou, oficiální i podpultovou, přinést nemohla. Toto členství možná začne být lukrativní po předčasných volbách, ale to opravdu předbíháme.

Ani jednoho z našich vysokých státních činitelů, kteří kdysi převzali legitimaci KSČ, bych nepodezříval z oddanosti myšlenkám Karla Marxe, Bedřicha Engelse či Vladimira Iljiče Lenina. Prostě se přidali k síle, která tehdy byla jediným vehiklem, který je mohl vynést tam, kde si přáli v životě být.

A jak je známe, můžeme uhodnout, že Zeman a Rychetský chtěli být mezi těmi, kteří poroučí, a Rusnok se Štěchem mezi těmi, kteří poslouchají a mají za to svůj díl mocenského koláče. Jak říkal Štěch, jistou funkci.

Rusnok dnes a denně potvrzuje, že tento mechanismus je v jeho duši stále účinný. Netají se tím, že funkci šéfa prezidentské vlády vzal jen proto, že za to měl od nejvyššího šéfa v podobě prezidenta přislíbeno, že bude za tento čin odměněn funkcí člena Bankovní rady.

A Rychetský poté, co mu Zeman prodloužil pobyt v čele Ústavního soudu, začal být tím, čím se dřív býti nezdál. Stal se z něj málem prezidentův legislativní mluvčí, který má pro každý krok svého šéfa nápadné pochopení a obhajobu.

Nejde primárně o slovo komunistická v názvu strany, k níž kdysi patřili. Na ideologii mocenských struktur tu příliš nesejde. Štěch říkal, že spousta mladých lidí by se dnes zachovala jako on tehdy. Stačí se podívat na evoluci mladíků jménem Michal Hašek či zejména Jeroným Tejc. Mají něco společného s komunisty? Ani zbla.

Autor je komentátorem deníku Právo.

autoři: ami , Alexandr Mitrofanov

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.