Ivan Štern: Novodobí sňatkoví podvodníci

15. únor 2014

Největší audioportál na českém internetu

Svatební přípitek | Foto: Corbis

Ivan Štern: Novodobí sňatkoví podvodníci

Někdejší sňatkoví podvodníci byli břídilové proti mnohým dnešním dlužníkům. Sňatkový podvodník si musel svoje tvrdě odpracovat, než inkasoval zasloužený honorář.

Nejprve obloudil osamělou duši některé z nevinných panen. Často i staršího data narození. Následně musel věrohodně předložit příběh svého dosud, samozřejmě nezaviněně, nepodařeného života, jenž vyústil v náhlou finanční nouzi.

A teprve pak se mohl nadít určitého peněžního zisku, když jím obluzená dívčí duše zašla do záložny a v jeho prospěch vybrala s nadějí na brzký sňatek veškeré své úspory. Mnohdy nebohý sňatkový podvodník získaný obnos nestihl ani rozfofrovat, a už se u něho doma objevil pan inspektor či pan rada s výzvou: „Nedělej potíže a hybaj se mnou na direkci!“

Kdepak někteří dnešní dlužníci! Nejprve si vyberou honorář. Zadluží se, kam jen oko dohlédne, a získaný mamon do mrtě rozfofrují. Stanou se tak úředně nedobytnými. Teprve poté si vyhlédnou oběť na trhu nezadaných panen, pokud možno staršího, avšak již věku majetkově zajištěného, a obloudí její nevinnou a nezkušenou duši.

Slovo dá slovo a dlužník se k panně nastěhuje, nemaje, jak jí předtím tklivě vylíčil ve svém trpkém životním příběhu, kam by hlavu složil, neb zásluhou nesvědomitých a zlých lidí přišel i o to poslední, o střechu nad hlavou. Zabydluje se v příbytku životní družky, jak šálená panna doufá, už jen v klidu a s hlavou hrdě vztyčenou očekává exekutora.

Exekutor nemešká a jde najisto. Prochází bytem nešťastnice, fenduje, na co přijde, co mu padne pod ruku, olepí nálepkami a dí přitom: „Jo, holenku, to je těžká věc. Jak já mám poznat, že zrovna tohle sofa je její, když na to nemá ani útržek z obchodu, natož pak řádný doklad o zaplacení?! Jak se mám vyznat v tom, co je její a co pana povinného? To jsou takové pády, mladá paní, vědí! Pan povinný se nastěhuje k nevinné osobě, svoje si skryje mezi majetek osoby a doufá, že mu nic nezfenduju, protože přece musím šanovat její majetek. Tůhle! Až přinese doklad, sofa jí vrátím.“

Stará zásada „in dubio pro reo“, z níž úspěšně tyje kdejaký lump, tak dnes neplatí pro nevinnou duši, naletěvší novodobému podvodníkovi. Do nynějších časů holt míříme s novým heslem: „Fiat iustitia, pereat mundi!“ Nechť zvítězí právo, i kdyby mělo zničit celý svět.

autor: ern