Georgi Dimitrov: S opozicí se nejedná, opozice se likviduje
Před 135 lety, v červnu 1882, se v Bulharsku narodil Georgi Dimitrov. Komunistický politik, který se stal ikonou moskevské propagandy poté, co se před nacistickým soudem úspěšně obhájil proti nařčení, že podpálil říšský sněm.
Měl pověst hrdiny, který dokázal obvinění ze zapálení Říšského sněmu obrátit v obžalobu nacistického režimu, a zároveň pověst jednoho z organizátorů teroru proti obyvatelstvu vlastní země. Takový byl Georgi Dimitrov (1882 – 1949).
Jak vyhodit kostel do povětří
Řada lidí se se jménem tohoto bulharského komunistického politika seznámila poprvé až v roce 1933, kdy byl jedním z trojice údajných žhářů, majících na svědomí požár Říšského sněmu. Obhajoby Dimitrova se při takzvaném Lipském procesu chtěl ujmout český právník Ivan Sekanina, Dimitrov ale nakonec úspěšně uhájil sám sebe i své dva „komplice“.
Byla to jen další část příběhu muže, kterému myšlenky socialistické revoluce učarovaly už v letech první světové války. A nejspíš se ani nebál jít i přes mrtvoly: po neúspěchu komunistického povstání v Bulharsku v říjnu 1923 se tamní komunisté uchýlili k teroru, jehož obětí se stal blízký spolupracovník bulharského cara generál Georgijev.
Při generálově pohřbu vyletěl do vzduchu chrám Sveta nedelja v Sofii a jeho trosky pohřbily sto čtyřicet účastníků pohřebního obřadu, mezi kterými bylo i čtrnáct generálů a tři poslanci. V prosinci 1948 se Dimitrov svěřil delegátům sjezdu bulharské komunistické strany, že atentát naplánoval on – a to ze svého exilu ve Vídni, kam se po potlačení bulharského komunistického povstání uchýlil.
Muž, který přežil stalinský teror
Po úspěchu v Lipském procesu byl Dimitrov koncem roku 1933 vyhoštěn z Německa do Sovětského svazu. Stal se doslova ikonou Stalinovy mezinárodní komunistické propagandy. Lipský proces byl totiž přenášen nacistickým rozhlasem a některé Dimitrovovy výroky z jeho přestřelek se „svědkem Goebbelsem“ nebo „svědkem Göringem“ utkvěly mnoha lidem v paměti.
„V době, kdy měl bulharský král ministra kultury a rozvíjel vlastní písemnictví, se váš císař Otta podepisoval otiskem palce, protože byl analfabet,“ řekl například Dimitrov před soudem. A při jiné příležitosti: „O jaké německé říši mi tady mluvíte, když tentýž císař Otta mohl německy mluvit leda se svým koněm. Jazykem jeho říše byla latina.“ Dimitrov v Moskvě získal klíčové místo v Komunistické internacionále, která sloužila jako nástroj Moskvy pro komunikaci s komunistickými stranami ve světě.
Podle některých historiků byla ale „kominterna“ pro Moskvu spíše čímsi na způsob zpravodajské agentury. Dimitrov byl v pozici jejího generálního tajemníka v těsném kontaktu se Stalinem a je důkazem jeho naprosté loajality, že přežil období velkých čistek. A doba byla zlá: v době, kdy Dimitrov kominterně předsedal, v ní probíhala rozsáhlá čistka. Jen v roce 1937 bylo ze 429 zaměstnanců kominterny 133 popraveno a 256 dostalo výpověď, bylo označeno za trockisty nebo kontrarevolucionáře.
Bulhaři trpěli vládou komunistů nejvíc
O pár let později si ale Dimitrov v osvobozeném Bulharsku nepočínal o nic mírněji: ještě v roce 1944, kdy v Bulharsku skončila válka a zemí se valila sovětská armáda, bylo popraveno na osmnáct tisíc lidí označených za „fašistické funkcionáře“. Primárně šlo o členy širší carské rodiny, ministry bývalých vlád, poslance, důstojníky a ruské emigranty. Násilnosti v režii bulharských komunistů a agrárníků se ale často obrátily i proti lidem, kteří se během války ničím závažným neprovinili a patřili spíše mezi politické odpůrce.
V následujících letech – poté, co bulharští komunisté výrazně upevnili svoji moc – bylo během procesů s údajnými nepřáteli komunismu odsouzeno k trestu smrti na tři tisíce lidí, třicet tisíc úředníků propuštěno a na sto tisíc Bulharů vypovězeno z měst do zapadlých vesnic na venkově. Bulharsko má tak (po Sovětském svazu) v poměru k počtu obyvatel nejvíc obětí komunistického teroru ze všech bývalých evropských socialistických zemí.
Ne vše lze připsat na konto Dimitrova, který v červenci 1949 zemřel. Pomyslná kola bulharských procesů ale pomáhal roztáčet on a jeho lidé. Právě jemu je připisován výrok, že „s opozicí se nejedná, opozice se likviduje“.
Dimitrovův životní příběh je tématem dalšího pořadu z cyklu Portréty, ve kterém se nad osudem bulharského komunisty zamýšlí publicista Pavel Hlavatý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
