Lidská práva musíme hájit především uvnitř EU

„Není možné kritizovat porušování lidských práv v jiných místech světa, abychom zůstali hluší a slepí k tomu, co se děje v některých členských zemích. Ne všechny země totiž splňují to co by měly a co slíbily při vstupu do EU,“ říká europoslanec Richard Falbr, který naráží nejen na nejpalčivější problém posledních měsíců změny v maďarské ústavě.

S tím souhlasí také europoslanec za ODS Edvard Kožušník, který nevidí problém možné ingerence do fungování národních vlád. „Je třeba si zamést před vlastním prahem a pak pomoci ostatním. Ale pomáhat fakticky a nejenom kázat. Musíme tedy řešit i to co dělají svobodně zvolené vlády v členských zemích, jsme totiž volení zástupci jednotlivých států,“ dodává Edvard Kožušník.

Také komunistický europoslanec Jiří Maštálka varuje Evropskou unii před dvojím metrem posuzování dodržování lidských práv. „Unie by neměla být jen mentor, který ukazuje prstem do zahraničí.“ Podle oslovené trojice europoslanců není nutné posilovat pravomoci Evropského parlamentu. Richard Falbr sice zdůrazňuje, že Rada Evropy – která je hlavním garantem dodržování lidských práv – nemá takový vliv jako Evropský parlament, ale její výsledky hodnotí jako dostačující. „Rada si počíná velmi dobře například ve věcech rómské menšiny.Kdy hájí práva 12 milionů Rómů, kteří žijí v celé unii.“

Pomaci kořistí politiky

O problémy národnostních menšin se ale stále intenzivněji zajímají také politici na národní úrovni. Například nedávné parlamentní volby v Bulharsku hrozily vyhrocením jinak celkem klidného soužití pravoslavných a muslimů. Kandidátky totiž podala celá řada stran, které sice neprošly do parlamentu, ale zastupují zájmy jednotlivých menšin. Přestože strany v Bulharsku podle zákona nesmějí jmenovat podle etnika, přesto je zaměření takových stran jasné.

Ve volbách sice uspěli strany zastupující zájmy turecké menšiny, ale na scéně politické se objevila ještě další muslimská menšina - Pomaci. „Strany využívají toho, že Pomaci většinou žijí v chudých, málo rozvinutých horských oblastech. Za hlas pro kýženou stranu si tak vesničané rádi nechají zaplatit,“ tvrdí Ivan Markovski, manažer hotelu u jezer nedaleko Smolyanu, který je jedním z center pomacké menšiny.

Městečko Smolyan sice leží nedaleko horských středisek zimních sportů, ale silnice sem vede mizerná, infrastruktura je špatná, pracovních příležitostí málo. A toho si všímají také političtí agitátoři. „Jeden příklad za všechny, jak funguje etnická diskriminace: ve většinově pomacké obci Kožjare, není vodovod, není kanalizace, nejsou cesty, není tam nic. Ale hlavně že se tam postavil nový kostel. Proč se utrácejí peníze na takové zbytečnosti? Takto před volbami agitoval například Vasil Vojnov z Evropského institutu Pomak.

Ivan Markovski tvrdí, že ideje tohoto institutu jsou chybné. Dělá propagandu ve vesnicích, kde lidé nejsou příliš vzdělaní. Snaží se zdůraznit rozdíl mezi Bulhary a Pomaky a šíří tezi, že Pomaci jsou masivně utlačováni. Tím mezi členy této menšiny vráží klín. „Už dlouho funguje Hnutí rodina, které sdružuje intelektuály a umělce z řad Pomaků. Ti se pokoušejí o smířlivou rétoriku, ale tyto nové politické strany se naopak snaží problém vyhrotit, aby tím získávaly politické body a vliv,“ dodává Ivan Markovali.

Muslimské Pomaky přitom od pravoslavných Bulharů jen těžko rozeznáte. Chodí neutrálně oblečení a na zahalenou ženu skoro nenarazíte. Sami Pomaci se dokonce cítí spíše jako Bulhaři. Jen s tím rozdílem, že věří v islám, s jehož praktikováním to ale nepřehánějí. Většina z nich dokonce ani nemá v lásce to slovo - Pomak. Je v něm obsaženo, že museli nebo měli přejít z křesťanství na islám - během osmanské nadvlády. To že jste v komunitě Pomaků poznáte hlavně na venkově - také díky muslimské architektuře a svéráznému folklóru, které jsou typickým prvkem pomackých vesnic.