Skříň na jedy i andělé s „puškou“ – známe tajemství lékáren staré Plzně

Jak žili lékárníci ve staré Plzni? Jak dříve vypadalo vybavení lékáren? A jaká překvapení vás čekají v lékárnické části expozice Národopisného muzea Plzeňska? O tom je řeč v tomto Špalíčku lidových písní. Připravila Michaela Vondráčková.
S „drogami“ (nejrůznějšími léčivy z rostlinné říše) se v Plzni obchodovalo od samého počátku města. Prvními drogisty, kteří léčiva opatřovali, byli obchodníci tzv. „kramáři“. Předpokládá se, že vlastní zásoby různých léčiv mívaly i kláštery a samozřejmě také špitály, které v Plzni stávaly už od poloviny 14. století. Teprve na počátku 15. století však můžeme v Plzni hledat první lékárnu („apatyku“) – odborný obchod s léčivy.
První historická zpráva o lékárně v Plzni pochází z roku 1512 a uvádí lékárnu vedenou Vavřincem Apatykářem v domě č. 94 na rohu ulice Pražské a náměstí. Později byla vystavěná obecní apatyka na jižní polovině náměstí poblíž kostela, která na tomto místě přečkala několik staletí. Z dalších lékáren staré Plzně za zmínku stojí třeba ještě lékárna „U bílého jednorožce“ nebo lékárna „U černého orla“. Lékárnické náčiní z obou těchto lékáren se totiž dochovalo a je k vidění ve stálé expozici Národopisného muzea Plzeňska.
Skříň na jedy z lékárny U černého orla a „pušky“ na léky
V lékárnické expozici Národopisného muzea Plzeňska vás na první pohled zaujme hlavně vybavení z lékárny U černého orla pocházející z 19. století. Třeba vitrína se zrcadlem skrývající tajnou skříň na jedy, hodiny s vyřezávaným zlaceným rámem zdobené velkou řezbou sedícího orla nebo nepřeberné množství nádob na léky, kterým se dříve říkalo lékárnické „pušky“. Dřevěné, keramické nebo skleněné – všechny v expozici najdete. Každá je pečivě opatřená štítkem s názvem látky, kterou obsahovala. Nejčastěji šlo o přípravky z léčivých rostlin - Aloe, kozlíku lékařského, dubové kůry a podobně.
Nechybějí ani nádobky, které ukrývaly jedovaté rostliny - např. výtažek z keře lilek potměchuť, který měl při správném dávkování široké farmakologické použití. Dále tu vedle různých koření a chemických prvků narazíte třeba i nádobu označenou „Castoreum“. Co ukrývala? Výtažek z pachových žláz bobrů! I ten měl údajně v minulosti široké použití - od přípravy parfémů až po výrobu léků proti bolesti a horečce.
Andělé nesoucí naději na uzdravení
V lékárnické expozici Národopisného muzea Plzeňska vás ale zaujmou i jiné věci - třeba vývěsní znamení se dvěma anděly držícími nádobu na léky a štít s plzeňským znakem. Pochází z obecní lékárny a vznikl pravděpodobně v 17. nebo 18. století. Anděl byl tradičním znamením drogistů a apatykářů a plzeňský znak vyjadřuje fakt, že lékárna byla zřízena obcí plzeňskou. Nádobka, kterou andělé nesou, je opatřena latinským nápisem: Salus infirmorum (Uzdravení nemocných).
L. Lábek: Drogisté a lékárníci ve staré Plzni. Plzeň 1948, s. 3 – 7.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Šéf ovocnářů: Nervozita z mrznutí stromů teprve začíná. Problém je, že vykvétají o tři týdny dříve
-
Vondráček: Zákaz uvádět jména stíhaných by nebránil informovat o případu. Ctil by víc presumpci neviny
-
‚Mám dokonce i vytřeno.‘ Do oprav po povodních dala rodina půl milionu, přesto musí dům v Písečné k zemi
-
‚Nacházíme se na divokém západě obchodní války.‘ Akcie v USA prudce klesly po čínské odpovědi na cla