Napadlo mě, že Zlatou medaili za celoživotní dílo nepřijmu, říká profesor Hosnedl

8. prosinec 2017

Největší audioportál na českém internetu

Stanislav Hosnedl | Foto: Rostislav Duršpek

Profesor Stanislav Hosnedl získal Zlatou medaili za celoživotní tvůrčí technickou práci v oblasti konstrukce a váhal, jestli ji může přijmout! Poslechněte si profilový rozhovor se skromným konstruktérem a pedagogem. Moderuje Stanislav Jurík.

Že je technický typ, to mu říkali od malička. Ale že jednou obdrží Zlatou medaili za celoživotní tvůrčí technickou práci a inovační činy, to si nikdy nepomyslel. A když ta zpráva přišla, uvažoval i o tom, zda nemá ocenění odmítnout. Celoživotní dílo totiž ještě nepovažuje za ukončené a do inženýrského důchodu má velice daleko. Hostem Českého rozhlasu Plzeň byl profesor Stanislav Hosnedl z Katedry konstruování strojů Fakulty strojní ZČU.

Už v roce 2010 převzal z rukou primátora prestižní Cenu města Plzně. A teď, v roce jeho pětasedmdesátin, přišla Zlatá medaile. Stanislavu Hosnedlovi ale vadí slovo „celoživotní“, svoji práci totiž ještě nepovažuje za dokončenou. Právě tahle vnitřní nespokojenost spojená s precizností a pílí z něj dělá mimořádnou vědeckou a pedagogickou osobnost.

Lidé mě znají víc v zahraničí než doma

Celý svůj odborný život věnuje vědecké činnosti v oboru konstruování výrobních strojů a zařízení. Značným podílem přispěl k rozvoji konstrukční vědní disciplíny Engineering Design Science, ve které se stal uznávaným odborníkem nejen u nás, ale i v zahraničí. Za oceánem už mu vychází třetí odborná publikace. A v praxi došel tak daleko, že programuje software pro konstruktéry. A jak sám říká, nejdůležitější v konstruování strojů je kreativita. Nejhorší, co se může stát, je situace, kdy sedíte nad čistým papírem nebo prázdným monitorem a nemáte nápad.

Nejlepší nápad jsem dostal při přecházení Klatovské třídy na Chodském náměstí

Konstruktérská múza ho přepadá hlavně po ránu. Jsou to i myšlenky destruktivní, tedy pochybnosti o tom, že stroj nebude fungovat tak, jak je navrženo. Že přehlédl chybu. Ale vůbec nejprogresivnější myšlenku dostal na zebře při přecházení Klatovské třídy v Plzni. Rychle spěchal do práce, aby vše zapsal a dokázal předat kolegům.

Za velice důležité považuje profesor Hosnedl schopnost vědce předat své myšlenky studentům, nové generaci. Osobně tedy klade důraz na obor, který si pro sebe pojmenoval „inženýrská pedagogika“.

A volný čas? Aktivně se stále věnuje cyklistice, rád jezdí s vnoučaty na vodu. A stále piluje cizí jazyky – hledá například drobné rozdíly ve vyjadřování přísloví ve francouzštině, angličtině, ruštině a němčině.

Poslechněte si celý rozhovor s oceněným profesorem Stanislavem Hosnedlem.