Alois Musil: český Lawrence z Arábie
Z katolického kněze se stal uznávaným arabistou. Byl vojákem, etnologem, špionem, spisovatelem i důvěrníkem panovníka. Přesto jeden z nejvýznamnějších Čechů dnes téměř upadl v zapomnění, zatímco jeho „protivníka“ zná kde kdo.
Narodil se v zchudlé statkářské rodině na moravské Hané. Kvůli co nejnižším nákladům bylo rozhodnuto, že ho čeká kariéra kněze. Během studií v olomouckém semináři se zajímá o hebrejštinu a biblickou Palestinu a poté, co v roce 1896 získá doktorát, odjíždí do Jeruzaléma. Nastupuje do školy francouzských dominikánů, ale více, než teoretické bádání, ho láká praxe. Na koni a na vlastní pěst vyráží na starozákonní místa.
Mezi beduíny
Dobrodruh v něm ale touží i po nových objevech a pouští se do divokého vnitrozemí. Tam se sbližuje s místními beduínskými kmeny a jeden z nich jej zcela přijímá mezi sebe. Musil s domorodci žije, učí se jejich jazyk, společně podnikají loupežné výpravy. Nakonec se mu vyplňuje i jeho původní přání: narazí na zámek Ambra z 8. století, který oko Evropana ještě nespatřilo. Řádně zadokumentovat interiér se mu podaří až na druhý pokus, ale materiál přivezený do Vídně, který ukazuje stěny bohatě zdobené mozaikami a freskami, akademický svět ohromí. A nejen jej.
V kruzích nejvyšších
Sílu Musilova vlivu u císařského dvora dokládá i skutečnost, že právě na jeho přímluvu Karel I. změnil v roce 1915 dvou významným českým politikům Karlu Kramářovi a Aloisu Rašínovi trest smrti na patnáct let vězení (a později jim dokonce udělil amnestii).
Už v roce 1906 se na Musila obrací britský ministr zahraničí s žádostí o stanovení hranice mezi Egyptem a tehdy tureckou Palestinou. Skutečnost, že byl osloven stranou, která měla s Rakousko-Uherskem poněkud napjaté vztahy, vypovídá mnoho o jeho reputaci. Zanedlouho přichází profesura na Vídeňské univerzitě. Zájem o Musila projevují i místa nejvyšší. V roce 1912 doprovází prince Sixta na cestě po Arábii, učí ho žít jako kočovníka a slovy prince samotného z něj dělá člověka. Získá si tím sympatie i budoucího císaře Karla I. a jeho ženy Zity.
V roli špiona
Když se rozpoutá válka, využívá Musil možnosti uplatnit své znalosti v diplomacii a vysoké politice. Centrální mocnosti mu ukládají speciální úkol: získat arabské kmeny pro válku proti Britům. Stává se tedy přímým protihráčem Lawrence z Arábie. Přestože řada faktorů, v čele s lepší jazykovou vybaveností i užším sepětím s místními lidmi a kulturou, hraje ve prospěch Musila, z klání archeologa a kněze vychází nakonec vítězně Brit. Představa, že by se mohlo podařit Araby motivovat k boji po boku Turků a ne proti nim, se ukázala jako nereálná.
Přes tento neúspěch a silnou vazbu na císařský dvůr se Musil, nejenom díky své erudovanosti, ale i Masarykově přímluvě, uchytá také v nově vzniklé republice. V roce 1920 se stává profesorem pomocných věd orientalistických v Praze. Sepisuje řadu odborných i populárních knih, jeho bibliografie čítá na tisíc položek. Umírá v roce 1944, aniž by se na svůj oblíbený Blízký Východ znovu podíval.