Zdeněk Lukeš: O Průmyslovém paláci a pražském Výstavišti
V souvislosti s požárem západního křídla Průmyslového paláce se začalo znovu hovořit o této mimořádné stavbě a jejím okolí - areálu Výstaviště. Přitom se objevuje řada mylných informací, které se ovšem přenášejí z jednoho média do druhého.
Především areál Výstaviště neleží v Holešovicích, jak všude čteme, ale je od začátku až dodnes v Bubenči. Vznikl totiž na území, které bylo vyčleněno v roce 1890 z Královské obory neboli Stromovky, a ta leží celá v katastru Bubenče.
Z původních staveb ze slavné Jubilejní výstavy 1891 se do dnešních dnů zachovalo málo. Vedle Průmyslového paláce, navrženého v letech 1890-91 Bedřichem Münzbergerem v historizujícím stylu (nikoli tedy secesním, jak se dnes často uvádí, to je další tradovaný omyl) jsou to ještě dva vstupní pavilony, navržené hlavním architektem expozice Antonínem Wiehlem.
Mezi nimi stávala až do počátku 60. let krásná dřevěná brána. Stejný projektant ještě navrhl dva symetrické pavilony pro uměleckou výstavu. Jeden se zachoval v původní neorenesanční podobě a hostí dnes Akademii výtvarných umění - její restaurátorské ateliéry. Východní pavilon byl pak neobarokně přestavěn v roce 1908 a je v něm dnes lapidárium Národního muzea. Poslední stavbou z roku 1891, ktrerá se na Výstavišti zachovala do dnešních dnů, je Plzeňská restaurace architekta Františka Buldry. Je umístěna na okraji areálu při západním křídle Průmyslového paláce.
Dalšími dodnes zachovanými objekty, které původně stávaly na Výstavišti, byly Hanavský pavilon a Pavilon Českých turistů. První z nich, navržený Otto Hieserem pro hořovické železárny, byl později přenesen do Letenských sadů. Dřevěný Turistický pavilon ve tvaru gotické brány byl zase transferován na Petřín. Autoři stavby, bratří Liebscherové, namalovali dovnitř známé diorama o boji Pražanů se Švédy na Karlově mostě, až později bylo doplněno bludiště.
S Jubilejní výstavou samozřejmě souvisí ještě jedna stavba - šedesátimetrová Petřínská rozhledna, kterou za šest měsíců smontovali bratři Prašilové dle projektu architekta Vratislava Pasovského.
Na Jubilejní výstavě, konané z podnětu císaře Leopolda II. na počest první expozice výrobků z roku 1791, byly ovšem desítky dalších atrakcí. Především mohutná Strojovna, kterou architekt Münzberger situoval do severní části areálu. Ta byla rovněž impozantní ukázkou stavby se železnou konstrukcí na velký rozpon. Později však byla demontována a nová Strojovna pak postavena v roce 1908 na místě dnešní Sportovní haly.
Pak tu byly desítky menších staveb a nejrůznějších atrakcí, k nejpopulárnějším patřila Křižíkova světelná fontána. S tou dnešní ovšem neměla nic společného. Vynálezce Křižík rovněž vytvořil slavnostní osvětlení Průmyslového paláce. Nejoblíbenější stavbou výstavy se ale paradoxně stal docela malý objekt, tzv. Česká chalupa, navržená Janem Koulou jako kopie typického venkovského stavení. K ní denně proudily davy českých nacionalistů a ta dala také impuls k uspořádání další velmi úspěšné akce v areálu Výstaviště - Národopisné výstavy slovanské v roce 1895.
Ještě připomínám, že k Výstavišti směřovala z centra Prahy nová trasa: od řetězového mostu Františka Josefa I. vedla na Letnou lanovka, která pracovala na principu kladky: do cisteren na horním vagonu se načerpala voda a vůz pak vytáhl druhý vagon s lidmi nahoru. Od tzv. Letenského zámečku pak vedla trať Křižíkovy tramvaje, Oveneckou ulicí do Stromovky a dále dolů k Výstavišti.
Tak tolik stručně k době, kdy vzniklo pražské Výstaviště. Později se tu konaly další zajímavé akce, ale o tom zase příště.
2. díl: Pražské Výstaviště v letech 1895-1908
3. díl: Dějiny pražského Výstaviště potřetí a naposled
Autor je historik architektury
