Leo Pavlát: Co se v mládí naučíš...
Je neděle kolem oběda a já si hraji s vnukem, sotva dvouletým. Nasazujeme různě velké barevné kroužky na tyčku. Tyčka se odspodu nahoru zužuje úměrně průměru kroužků, takže ty se musí řadit podle velikosti. Největší kroužek jako první dospodu, potom po řadě následují kroužky menší a menší. Když jsou na tyčce všechny, vznikne pestrobarevný kužel.
Tahle hračka učí děti manuální zručnosti, ale neméně bystří rozum: Dílo má svůj přesný postup, který je třeba zachovat. Nejprve proto s vnukem pořádáme kroužky podle velikosti a teprve potom je po řadě nasazuje. Někdy začne z nesprávné strany nebo hrábne mezi kroužky, jak ho napadne, a to je konec díla. Jehlan se sestavit nedaří a vnuk se trochu vzteká. Co však naplat. Pořadí obměnit nelze, dílo má svůj řád.
Je po obědě, vnuk jde spát a já si čtu noviny za uplynulý týden. "Blanka - další zmatky," čtu titulek, pod nímž se dozvídám, že "výstavbu pražského tunelu provázejí komplikace". Nepozastavuji se nad tím, proč tunel nese ženské jméno a proč právě toto. Už jsem si zvykl, že po ženách jsou pojmenovány sedací soupravy, pohovky a matrace. Teď už i tunely. Až strážkyně genderové rovnosti tuhle machistickou troufalost odhalí, komplikací kolem tunelu určitě přibude.
Zatím proti němu protestují jen jeho odpůrci. Nejnověji žádají, aby stavba byla zastavena, a odvolávají se přitom na rozhodnutí soudu. Pokud nadřazená instance jeho verdikt potvrdí, může se stát, že projekt bude dokončen, a přece se novou trasou jezdit nebude. V jednom úseku by totiž chybělo osvětlení, semafory a zabezpečovací zařízení.
Tahle potíž se nejspíš vyřeší. Zato s propojením vnějšího a vnitřního městského okruhu to nevypadá dobře. Bude-li vnitřní pražský okruh s tunelem Blanka dokončen dřív, přelijí se do něj desetitisíce aut, které podle plánu měly hlavní město objíždět zvnějšku. A protože, jak se ukazuje, peněz na uskutečnění celého dopravního projektu se náhle nedostává, tahle varianta je docela pravděpodobná.
Čímž se dostávám zpět k tomu, jak jsme s vnukem nasazovali barevné kroužky na tyčku, abychom si postavili jehlan. Než se sotva dvouletý chlapeček pustil do díla, musel mít všechny stavební díly pohromadě a také jasno v pořadí jednotlivých kroků. Obrovské dopravní dílo není dětská hra, ale zmíněný princip, jak dosáhnout cíle, je spojuje: Nejprve je třeba vše detailně rozmyslet, připravit a ve všech ohledech zajistit - a teprve poté stavět. A tu se ukazuje, že dílo za 26 miliard korun provázejí dávno po zahájení soudní spory. Propojení dvou na sebe navazujících staveb není zaručeno, takže nakonec, nehledě na gigantickou investici, může přinejmenším na pár let vzniknout víc škody než užitku. A konečně, co je snad nejhorší: Staví se, a přitom není zřejmé, zda je na dílo v jeho celku dost peněz.
Kde se jen ve světě dospělých ztratilo, co se učí každé malé dítě?
Autor je ředitel Židovského muzea v Praze
