Adam Drda: Pomník "postoloprtským událostem"

9. listopad 2009

V Postoloprtech na Lounsku postřílela v roce 1945 armádní jednotka několik set (možná i víc) německých civilistů. Vojáci dorazili do oblasti v polovině května, aby ji "vyčistili od Němců". Server Aktuálně.cz cituje z archivního dokumentu z vyšetřování v roce 1947 výpověď vojáka Jana Čupka, který dosvědčil, že jakýsi vysoký důstojník tehdy vojsku doporučil: "Závidím vám, máte zde velkou možnost a pamatujte, že dobrý Němec je mrtvý Němec... Čím méně jich přejde přes hranice, tím méně budeme mít nepřátel."

V praxi pak činnost jednotky vypadala podle toho. Byl zřízen internační tábor v kasárnách, do kterého čs. vojáci odvedli muže ve věku od třinácti do pětašedesáti let. Ženy, děti a starce internovali v jiném lágru v bažantnici. Záhy začalo vraždění: v sedmačtyřicátém odkryla vyšetřující komise na různých místech devět masových hrobů, při exhumaci se podařilo identifikoval 763 mrtvých včetně pěti žen a jednoho dítěte. Přesný počet obětí může být více než dvojnásobný. Zmíněné vyšetřování sice ukázalo, jak se postoloprtský masakr odehrál a kdo za něj má odpovědnost, ale případ z politických důvodů skončil do ztracena, tedy bez trestů.

A teď skok v čase o víc než šedesát let: minulý týden ve středu se postoloprtské zastupitelstvo usneslo, že v místě masové vraždy vznikne pomník. Usneslo se napotřetí, po mnoha letech, dvakrát byl návrh zamítnut. Pomník zaplatí radnice, bude na něm nápis v češtině a němčině. Němečtí příbuzní zavražděných rozhodnutí zastupitelstva vítají: označili je za "významný a zodpovědný krok přispívající k trvalému smíření". Ranice je rovněž spokojená, starosta Miroslav Hylák prohlásil o stavbě pomníku na vlastní náklady, že "to je cesta, jak se s těmi událostmi za sebe můžeme vyrovnat."

Co se k tomu dá říct? Za prvé, že se člověk nediví, že Němci jsou spokojeni - je to aspoň něco, aspoň nějaké uctění památky povražděných předků. Za druhé: přesvědčení starosty Hyláka, že stavbou pomníku se s problémem poválečného vraždění obec vyrovnává je přinejmenším udivující. Mohlo by mít jakési odůvodnění, kdyby se radnice k věci postavila čelem, jenže to se nestalo.

Podle původního německého návrhu měl být na pomníku zcela srozumitelný nápis: "Německým obětem postoloprtského masakru z roku 1945". Nejdřív z něj po diskusích na radnici vypadlo slovo "německým", se zdůvodněním, že některé oběti pocházely ze smíšených manželství. Že to bylo zdůvodnění alibistické potvrdil další vývoj debaty. Vypadlo i slovo "masakr" - a bude psáno: "Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945."

Znamená to zhruba tolik: radnice měla dobrou vůli postavit pomník, takový, aby z něj jasně vyplývalo, že je určen povražděným Němcům. Ale zároveň to všechno ustrašeně nechtěla říct naplno. Němci z nápisu zmizeli, z masakru se stala nicneříkající "událost". Zato se objevilo upřesnění, že k ní došlo v "květnu a červnu". Takže kdo ví, o co šlo, ten si to přebere, ostatním pomník neřekne skoro nic. Termín "nevinné oběti" pak naznačuje, že některé oběti mohly být vinné, jako by se to dalo poznat bez soudu, k němuž v roce 1945 v Postoloprtech pochopitelně nedošlo.

Jestli takhle vypadá vyrovnání se zločiny minulosti (pardon s "událostmi" minulosti), potěš pámbu. Skoro se zdá, že v Česku se pořád provozuje podobné myšlení, jaké předvedl poslanec Kokeš, člen vyšetřovací komise v roce 1947: jedna věc je vina a zločin, "druhá věc je, jestli by bylo taktické, abychom ventilovali veřejně otázku, ze které zahraničí dělá velkou kampaň proti.. republice, proti naší národní revoluci."

  • Adam Drda: Pomník "postoloprtským událostem"
0:00
/
0:00

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století

autor: adr