Deska týdne: Bill Callahan
Chlápků s kytarou je příliš. Výjimečných písničkářů pak už mnohem méně a skutečné těžké váhy spočítáte na prstech jedné ruky. Bill Callahan patří mezi největší songwriterská esa posledních dvaceti let. Donedávna vystupoval coby Smog, na poslední desce se už ale prezentuje pod občanským jménem. Pokud Billa Callahana neznáte, začněte klidně s aktuálním albem Sometimes I Wish We Were An Eagle.
I když to nemusí být při poslechu uhlazených posledních alb Billa Callahana úplně zřejmé, před dvaceti lety začínal (ještě pod pseudonymem Smog) jako skalní lo-fi experimentátor. Své rané, většinou pouze instrumentální skladby nahrával s rozladěnou kytarou na čtyři stopy a vydával na kazetách. Ale ve Smogově případě až tak nešlo o vyhraněný estetický postoj jako spíš o svého druhu z nouze ctnost. Na lepší instrumenty a techniku prostě neměl. Když v roce 1990 vydal u Disaster Records regulérní LP debut Sewn To The Sky, dostal sice nálepku "pionýr lo-fi", ale na dalších albech, která už vycházela u Drag City, začal Smog využívat standardní nástroje i nahrávací postupy. Koncem devadesátých let pak spolupracoval například s avantgardním veteránem Jimem O´Rourkem, Johnem McEntirem z Tortoise a kytaristou Neilem Hagertym. Po několika propracovanějších albech se nakonec zase vrátil k jednoduššímu zvuku a repetitivním strukturám. Bill Callahan a jeho hudba, to je téma profilu Roberta Candry.
Bill Callahan je pro současnou písničkářskou scénu skutečně důležitý, ale u nás ho zná bohužel málokdo. Proč jsme album I Wish We Were An Eagle vyhlásili Deskou týdne, to vám možná pomůže objasnit první recenze hudebního dramaturga, Tomáše Turka.
Novinka Sometimes I Wish We Were an Eagle pokračuje v trendu, který nastartovala už poslední deska Smoga A River Ain't Too Much to Love. Změna rodinného sídla jakoby do jeho hudby zanesla dlouhou dobu ztracenou rovnováhu. Světlo, které vymetlo z drážek kompozic poslední zbytky sychravého pelu disonance, lo-fi estetiky zamotané černým zábalem humoru a ironie balancující na ostré hraně deprese. "Tím nechci říci, že novinka je jarní potravou pro zamilované středoproudé párečky, to ani náhodou. Bill je osobností, která nemá potřebu popírat základní atributy svého rukopisu - minimalistické indie rockové písničky graduje podobně, jako svérázné vokální výrazivo, pro které mám osobně nálepku "koktavá evoluce" a není nic jiným než jiným druhem bluesového zaříkávání," tak hodnotí novinku Billa Callahana druhý recenzent Pavel Zelinka.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
