2x Silver Rocket: Lyssa vs. Fetch!
V prosinci vydalo hudební společenství Silver Rocket současně dlouhohrající alba dvěma zásadním smečkám ze svého středu. Katalogová čísla SRR 50, respektive 51 patří černým plackám El Clásico, respektive Parfum et Koteka pražských noise-rockových part Lyssa, respektive Fetch!
Kapely Lyssa i Fetch! patří ke kmenovým spolkům bratrstva Silver Rocket a ačkoli prvně jmenovaná funguje o pár pátků déle (a má na kontě o elpíčko víc než tímto formátem samostatně debutující Fetch!), obě pojí i pevné hudební příbuzenství. Dobře uleželá, ve stejný den vydaná a společně pokřtěná alba (nechtějte, abych musel rozhodovat, které z nich má hezčí obal) navíc spojuje natáčení ve studiu Jámor a producentský dohled Ondřeje Ježka. Jeho profesionální šavlopis má ale za výsledek i to, že obě kapely (a v širší rodině SR by se našlo další jméno či dvě) na aktuálních nahrávkách znějí hodně podobně. Míněno tedy podobně dobře – monumentální zdi syrových kytar, v nejlepším smyslu slova hovadné basy, bicí s krásným organickým zvukem – nicméně prostě podobně.
El Clásico je z obou alb hutnější a monotónnější. Kromaňonské proto-riffy osekané často jen na dva akordy, primární interval. Pusťte si k poslechu kterékoli skladby třeba scénu z filmu 2001: Vesmírná odysea, ve které opičák roztříská kostru jiného zvířete, a garantuju vám husí kůži až na zádech. Při vší primitivistické urputnosti ale dokáže Lyssa pečlivě zacházet s dynamikou a v úhrnu je El Clásico deska, která vám bude postupně, i když rozhodně ne zadarmo odhalovat své další drsné hudební půvaby.
Pekelná mašina má ale přes celou kastli nehezký, hluboký šrám: hlas a slovo. Jasně že tohle není a nemá být hudba postavená na nějaké zářivé, exhibující pěvecké osobnosti. Přesto klasický případ alba, u kterého mě upřímně mrzí, že ho nenatočili jako instrumentální. Polodeklamované/polořvané vokály s neumělým frázováním ve stylu mániček z tuzemského undergroundu 70. let plus holý fakt, že jenom mikrofon u pusy z nikoho básníka neudělá. Pro někoho možná svéráz, pro mě zásadní škraloup na jinak impozantní desce.
Parfum et Koteka je z téhle dvojice výrazně živější a pestřejší. Noise-rock narvaný nápady chvíli upomíná na Fugazi, jindy jako bych slyšel ozvěny alternativního šalin-beatu Pluta nebo Dunaje, akorát o hodně víc nahlas. Živelný nářez sem tam odlehčí skoro shoegazeová mýtinka, ale sotva pořádně nasajete hořkosladký parfém tajemné dámy, která se prosmýkla kolem, bez varování přiskočí divoch a flákne vás do ksichtu nástavcem na penis. Taky se tu šetří slovem, ale když už se zpívá, vícehlasé vokály a mnohosmyslné texty jsou o třídu výš než u Lyssy.
Celkově mi tedy z tohohle nesoutěžního klání vychází vítězně právě Fetch!, kteří to služebně starším zasloužilcům natírají minimálně o koňskou délku. Ale porážka od přítele není porážkou – obzvlášť, když na kolbišti zůstanou ležet jedna slušná deska a jedna výborná.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
