Martin Evžen Kyšperský vyvolává kouzlo rychlíku Českých drah

Cesta vlakem z Prahy do Brna – nebo naopak – je inspirativní. Třeba undergroundového básníka Pavla Zajíčka podnítila ke stejnojmenné sbírce, frontmana Květů, písničkáře Martina Evžena Kyšperského, zase k albu Vlakem, sólovému básnivému popisu jedné jízdy. Vyšlo bohužel až na takovém konci letoška, že se ke mně dostalo později než dotazník hudební ceny Vinyla. Což je škoda, v kategorii Album roku by mělo šanci zabodovat.

Když jedete vlakem z Brna do Prahy, je na co koukat – po pravé straně vás zaujmou adamovské Hradčany. O kus dál, u Blanska, zase zjistíte, že projíždíte koupalištěm v lomu, takže se vám za okýnkem, tentokrát při pohledu doleva, může zjevit víla v bikinách. Tunelů je nepočítaně, Letovice mají krásné panoráma, mezi Svitavami a Českou Třebovou je parádní skládka. Zrušený tunel u Chocně, Chvaletická elektrárna a přístav na Labi, placaté Polabí zdánlivě bez konce, to už se obvykle stmívá… a v poslední vsi před Prahou vás vítá Kulturní dům Marie Majerové.

Místo koukání z okna se ve vlaku ale dá taky psát. Martin Kyšperský s tím takhle jednou v Brně začal, nechal se nést náladou a zvuky a hlasy kolem sebe a najednou zjistil, že píše slova na svou třetí sólovku. A že tato bude opět konceptuální, stejně jako její předchůdkyně, vínek dětských vzpomínek s názvem Svetr, tentokrát ale nikoliv o terénním kole, nýbrž o ježdění vlakem. Náhodou mám zrovna v hromádce recenzentských povinností knihu The Train Kept A-Rollin' o tom, kterak železnice inspirovala písňovou tvorbu. Je to anglicky, dost o country a blues, ale dojde tam i na kraftwerkovský Trans-Europe Express. Kyšperského deska by do téhle společnosti krásně zapadla, jenže vyšla v Čechách u Polí pěti a až po zmíněné knížce – s těmi Kraftwerk má ale trochu společného. I Vlakem často evokuje monotónní rytmus železné dráhy elektronickými beaty a úspornými texty, které se leckdy omezují jen na poetické slogany.

Album totiž vzniklo tak, že Kyšperský během jízdy mezi Brnem a Bezprávím, což je kousek za Třebovou, napsal hromadu krátkých textů a dospěl k názoru, že z nich bude sólová deska. Nepřekvapí tedy, že ty texty nejsou dlouhé. Počtem slov si někdy nezadají s haiku a v písních je s nimi zacházeno jako s rytmickými jednotkami, tak trochu minimantrami. Navíc se Kyšperský rozhodl oprostit album od zvuku kytar a bicích, který je tak typický pro jeho domovské Květy, a pojmout dílko výrazně elektronicky. Sám to v jedné písni rozkošnicky shrnuje ve verších: „Komu by se nechtělo spát, když za něho pracuje stroj.“

Kyšperského album ale není přes veškerou hybnost a použitou elektroniku strojové. Naopak, je z masa a kostí, výrazně DIY a reáliemi stoprocentně rozmázlé mezi kolejemi Českých drah. Žádný složitý konceptualismus, ale jinde než ve vlaku z Brna na Prahu by zkrátka vzniknout nemohlo, což si uvědomíme především při táhlejších číslech, jako jsou Kamkolín a Hlasy z vedlejších kupé. Vlaková ospalost je prostě jedinečná.

Martin E. Kyšperský – Vlakem|foto: Polí5

Přes jistou umanutost a vzájemnou podobnost jednotlivých skladeb je celek vysloveně hitový a ukazuje, že Kyšperský umí využít minima výchozích prostředků na smysluplné maximum. Slova „vlakový personál“ už nikdy nevyslovím jinak než v jeho melodii.

Pokud stejně jako Martin Kyšperský a já jezdíte rádi vlakem, vinete se k červené kožence, hlášení názvů stanic vás dokáží rozněžnit a kontakt kol s kolejemi ve vás vzbouzí posluchačskou koncentraci, kterou doma obvykle jen stěží hledáte, neváhejte s poslechem. Jen pozor, ty melodie strašně nerady lezou z hlavy!

Hodnocení: 100 %
Martin E. Kyšperský – Vlakem (Polí5, 2016)