Sladce hororová selanka Bohren & Der Club Of Gore
Pro jedny ve svém směřování nepochopitelná, pro druhé svou extrémní pomalostí legrační a pro další naopak do nebe vynášená, v každém případě ale kultovní čtveřice. To jsou Bohren & Der Club Of Gore, kteří fungují již dvacet let. Své šnečí pilování darkjazzového rukopisu by si Němci mohli už s klidem nechat patentovat. V těchto dnech vydávají svoji osmou desku nazvanou Piano Nights.
Bicí, basa, saxofon, klávesy a vibrafon. To je základní vybavení všech skladeb Bohren & Der Club Of Gore už více než deset let. Od dob, kdy z arzenálu čtveřice zmizela elektrická kytara, odhodili Němci poslední propojení s metalovými kořeny a v současné době se pohybují v meziprostoru, do kterého nahlíží fanoušci roztodivných preferencí. Nové album prý bylo inspirováno vystoupením v Moskvě, kde Christoph Clöser odehrál pár skladeb z repertoáru kapely pouze na klavír. Po tři roky starém, třískladbovém EP Beileid se zdálo, že kapela se vydává novým směrem. Poprvé experimentovala s hostující zpěvákem. Tím nebyl nikdo jiný než Mike Patton, jejich vydavatel v Severní Americe, který si s kapelou po svém podal heavymetalovou baladu Catch My Heart osmdesátkových Warlock Oproti tomu novinka Piano Nights je ve své prostotě nečekaným návratem o více než dekádu nazpět. Kratší skladby ve stále stejném pohřebním tempu ovšem nic jiného ani neumožňují.
V souvislosti s hudbou Bohren & Der Club Of Gore se už vyrojilo bezpočet více či méně přesných přirovnání. Nejlépe ale charakterizoval hudbu kapely v jednom rozhovoru klávesák Morten Gass, kdy za hlavní neměnné inspirační zdroje kvarteta označil tvorbu Sade a Black Sabbath. Horor jazz, jak také bývá hudba Bohren označována, je stejně sofistikovaným smooth zážitkem jako muzika 55leté bohyně. Je ovšem podchycená a podaná chlapy, kteří si nepotrpí na vybrané chování vyšší společnosti, večery tráví v zaplivaných špeluňkách pochybné pověsti a své fóry špikují černočerným humorem. Krátká stopáž většiny skladeb novinky by se mohla zdát jako problém – kapela rozehraje určité motivy, ovšem skrze ultrapomalé tempo (pocitově jdoucí až do záporných hodnot) je nestačí dostatečně zužitkovat. Opak je ale pravdou. Tím, že nálada celé desky se nese v podobném duchu, nejsou sice Bohren & Der Club Of Gore tak hypnotičtí jako například na Geisterfaust, přesto novinka Piano Nights nemá šanci nudit. Stále ale platí podmínka, že německé podivíny musíte vzít za své. Jejich strohá hra s hororově melancholickými náladami je totiž hudební obdobou finské filmové školy. A ta ve své lakoničnosti také není pro každého.
Hodnocení: 75 %
Bohren & Der Club Of Gore – Piano Nights (Play It Again Sam, 2014) 61:09
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
