The Drain mocně provětrali garáž

14. říjen 2013

Zatímco po vydání svého debutu před třemi roky byli garážoví nadšenci The Drain pouze undergroundovou nadějí, letos se díky albu We, Love, We stávají černým koněm domácí indie scény. To si alespoň myslí hudební redaktor Pavel Zelinka, který v následující recenzi prozradí víc.

Český rock to nemá v současné době na domácí scéně jednoduché. Nemyslím tím pop zabalený do tvrdších aranží, který pošilhává po komerčním rádiovém rybníku, ale klubový rock, který se podobnými marketingovými úvahami zbytečně nezatěžuje. Mladíci The Drain se před třemi roky svěřili do péče ostříleného Hanka Manciniho z Kill The Dandies! a pod jeho producentským dohledem vydali svou první desku Get Back to the Swamps, Death! Spřízněnost obou part je slyšitelná už prvních taktů. Na nové desce We, Love, We se ale kvartet rozhodl zase postoupit o pár krůčků kupředu a pro tuto příležitost najal žánrově trochu vzdálenějšího Amáka. A nebyla to vůbec špatné volba.

The Drain sami sebe označují za „partičku spratků s nesnesitelně zkreslenýma kytarama, glamově perverzním vokálem a garážovým špinavým soundem“. Tato plakátově lákavá zkratka prozrazuje několik háčků, které doposavad srážely snahu kapely o lepší výsledek. I klip k prvnímu singlu Give It A Go z nové desky je plný lesklých glamových cingrlátek. A glam, naleštěná forma klasického rocku, se moc nesnese s „garážově špinavým soundem“. Touží po obdivu, mediální pozornosti a rád dává na odiv své teatrální sklony. Amák s kapelou glamově garážový rozpor konečně vyřešili. Hudebně stále zůstali v undergroundu, vyznávajícím zemitý rock s hrdiny v 70. a 80. letech, ovšem své sklepní prostory před natáčením We, Love, We řádně provětrali a následně zde provedli zevrubný předvánoční úklid.

02986072.jpeg

Možná se na mne budou hoši zlobit, ale pozitivní prosvětlení soundu The Drain bych přirovnal s podobně zjednodušenému rukopisu, který slavný Youth naordinoval na poslední desku The Prostitutes. A je jedno, že část alba je mocně inspirovaná White Stripes, druhá Stooges Iggyho Popa a třetí pak postpunkovou australskou sebrankou kapel usazenou v lůně rozděleného Berlína. Na We, Love, We totiž zní čtveřice sebevědomě, energicky a navíc zábavně. A to jsou atributy, které mírnou nepůvodnost nového materiálu hravě přebíjí. Myslím, že o víc snad kapele ctící kořeny indie rocku snad ani jít nemůže, že?


Hodnocení: 85%
The Drain - We, Love, We (Election, 2013)

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio