Serengeti: Chtěl bych být normální

David Cohn, známý jako Serengeti, je rapper vypravěč, jeho desky jsou plné zábavných příběhů s mnoha postavami, je v nich poselství i názor. Jeho poslední dvě alba jsou vlastně uklidňující, a přitom vás nebudou nutit přestat myslet. I když to někdy může být zamotané nebo smutné, nikdy to není smutné jako ten rap, který je v současné době ve světě nejpopulárnější. I když Serengeti nepatří mezi velké hvězdy hiphopové scény, je spojen s kolektivem Anticon a u jejich labelu vydal již několik desek. Pro mě je stále jednou z nejzajímavějších osobností hudební scény vůbec.

Způsob, jakým na sebe bere nejrůznější role a prozkoumává nízké i vysoké intelektuální i emocionální úrovně, je mezi rappery velmi ojedinělý. Jednou ho můžete slyšet jako melancholického básníka, jindy jako rozeřvaného kamioňáka s kšiltovkou a hodně hlasitým knírem. Na každé desce objevíte něco nového i hudebně, Serengeti většinou spolupracoval s kolektivem Anticon, tedy s producenty Jelem a Odd Nosdamem, hodně daleko se dostal i s experimenty producenta Polyphonica nebo spoluprací s dvojicí Son Lux a Sufjan Stevens na projektu S/S/S, který považuji za jedno z nejlepších EP minulého roku. Na aktuální introspektivní a melancholické desce Saal pracoval s německým Sicker Manem.

Ten s tím knírem je Kenny Dennis a měl by mít poslední slovo. Má totiž ve všem jasno a může vám dát cenné rady do života. Kenny je řidič kamionu, fanoušek baseballu, vždy věrný své manželce. Tato část Davida Cohna vydá 25. června první LP, opět u Anticonu, kde již dříve vydal jedno EP. První singl si můžete stáhnout zde.

David Cohn by si prý přál být normální. O tom, jak by si to představoval, si přečtěte níže anebo si poslechněte záznam pořadu s rozhovorem.

S rapem jsi začal poměrně pozdě, asi kolem 20 let, co tě přimělo začít rapovat?
Byl jsem dlouho fanoušek, na střední jsem dělal break dance, trochu i rapoval, jen tak ze srandy, pak s přibývajícím věkem se ze mě stal introvert, hodně jsem přemýšlel, taky cestoval a studoval v cizině... Tam jsem začal hodně psát, když jsem se vrátil, začal jsem z těch zápisků dělat písničky. Snažil jsem se tím taky překonat nějaký osobní záležitosti.

Vypisuješ se z problémů?
Snažím se o to, ale pak zjistím, že se to nedá jen tak vymyslet na papíře a pak se to samo kouzlem vyřeší, je třeba to řešit.

Serengeti |foto: Anticon

Stalo se ti, že jsi třeba nemohl tvořit nebo ti něco nešlo vyjádřit?
Teď se tak trochu cítím, snažím se zjistit, co chci vlastně říct. Udělal jsem toho už docela dost, takže si dám od psaní asi chvíli pauzu. A že bych to nemohl dobře vyjádřit slovy, to se mi stalo, stále to hledám, jak adekvátně a dobře věci vyjádřit.

Jedním z tvých témat je taky práce. Dřív jsi dělal řidiče kamionu a nedávno jsi práci hledal, jak to dopadlo?
Hledal jsem práci, bylo to trochu děsivý, říkat si, jsem to já, to, co dělám? Pak prošvihnete příležitosti, i když nevím, zda to jsou opravdové příležitosti, a najednou vám utíkají akce, nemůžete si vzít volno... Jo, je ze mě zase pracující, i když to jsem byl vždycky, ale asi dva roky jsem se intenzivně věnoval koncertování.

Zklamala tě kariéra umělce?
Ne, to bude v pohodě. Byl jsem na pár turné, ale udržet to je náročné. Nemám booking agenta, který by to usměrnil do reality, ne jen pár koncertů s dlouhými přejezdy, aby to prostě bylo udržitelné. Ale když jsem se tomu věnoval, tak to šlo, třeba jsem předskakoval i jiným, ale když turné skončí, tak co pak? Tak jsem se rozhodl si zas najít práci, mít něco jistého.

To jsem překvapená, takže Anticon se nestaral o booking koncertů?
Ne, Anticon ne, jel jsem s Why?, s Yonim, to bylo spíš osobní. Vydal jsem toho hodně s Grimm Teachaz, S/S/S, Family & Friends, s Polyphonicem, desky C.A.R., SAAL a taky Kenny Dennis EP, teď vyjde nové LP... ale nikdy jsem nevydal album a hned jel na turné. Ale nemám v sobě asi tu ambici, abych někde poskakoval, aby si mě někdo vybral.

Není to tedy tak, že každý umělec v sobě musí mít trochu té drzosti Kennyho Dennise?
Jooo, Kenny, ten maká furt, bylo by to fajn, jel jsem s ním turné, ale chtělo by to pravidelnost, aby mě to uživilo, byli jsme v Evropě, to bylo fajn, ale zas když je konec, co pak? Asi jsem si vybral špatně, dělal jsem víc hudby, asi to spíš chce nějakou strategii.
U Kennyho je to o tom, že bych jím vlastně chtěl být, mít to vyřešený. Být vnímaný, jako že v tom mám pořádek, aby se lidi neptali, co to jako dělám, když natočím desku a jedu turné. Chci být úplně nejnormálnější, zapadnout na party, dělat „cool“ fotky, fotit si jídlo. (smích)

Nechtěl jsi někdy psát pro někoho jiného?
Rád bych. Nejblíž jsem tomu byl, když jsem psal pro nějaké televizní reklamy. Určili mi vždy náladu té písně, takže to nebyly ze mě, bylo to fakt veselý, to bych vlastně rád dělal pro někoho jinýho.

Nechtěl bys někdy napsat knihu?
Mám nějaké Kennyho historky, z toho bude povídka a z dalších bude komiks. A taky jsme napsali s kamarádem Kennyho sitcom, nic úplně normálního. Ale rozhodně bych nějakou knihu rád napsal, když si dám pár věcí do pořádku.

Serengeti |foto: Anticon

Jak ses vlastně seznámil s kolektivem Anticon?
Doseone mě upsal potom, co on a Jel slyšeli mou desku Dennehy. Říkal jsem si, že je to skvělý posun dopředu, protože o Doseoneovi jsem slyšel jako o indie legendě. A tak jsem mohl dělat desku s nimi nebo s Polyphonicem.

Poslední deska Saal ale vychází u Graveface, už s Anticonem nespolupracuješ?
Ne, to ne, jen jsem si desku nechtěl škudlit, chtěl jsem ji vydat, tak jsem to nabídl několika labelům a Ryan z Graveface to chtěl vydat. Možná je to sebestřednost, ale nechci čekat, když není turné, tak se jen stále vzdaluji tomu pocitu, se kterým jsem tu poslední desku dělal. U Anticonu ale vyjde brzy LP Kennyho Dennise.

Nahrával jsi ji v Německu, tam jsi ji i napsal?
Vlastně jen píseň Accommodating se nahrávala v Chicagu. Jinak všechno se dělalo na místě v Německu. Bylo to velmi klidný, neměli jsme žádný deadline. Většinou to probíhá ve spěchu, že třeba mám jen víkend na nahrávání, ale tentokrát to bylo jen o té desce, relax, nahrávání v noci. Prostě skvělá zkušenost. Nic nebylo plánovaný, ale věděl jsem, že se chci dostat blízko k nějaký opravdovosti, je to vlastně taková katarze, jakmile je to hotový, ty staré pocity odejdou.