Autoatlas Ukrajiny je podivuhodným průvodcem smíchovským industriálem
Smíchovská MeetFactory se rozhodla užívat si divadelní prázdniny „aktivním odpočinkem“. Po celé dva měsíce uvádí rozsáhlé site specific představení Autoatlas Ukrajiny, ve kterém se diváci podívají do méně přístupných míst, jako jsou smíchovské doky či zázemí MeetFactory. Za projektem stojí režisérka Ewa Zembok a dramaturg Matěj Samec.
„Prvotním impulsem byla výstava v MeetFactory s tématem Cesta. Pak přišel Matěj s nápadem, že by rád propojil divadlo a galerii tematicky. Potom jsme hledali texty a on přišel se sbírkou Bik Mak Serhije Žadana, ze které je také povídka Autoatlas Ukrajiny, co dala jméno i naší inscenaci,“ říká režisérka Ewa Zembok po středeční generálce. Základem inscenace Autoatlas Ukrajiny je složenina několika textů. „Inscenace samotná je koláží povídek tří autorů – Oksany Zabužko, Serhije Žadana a Jurije Vynnyčuka. Všechny spojuje, i když ne přímo, téma cesty v pojmenování, co jsou sami zač, jaké mají překážky, aby stát mohl fungovat. Příčiny jsou různé a každý z těch autorů tu věc pojímá jinak.“
K aktuální politické situaci se tvůrci vyjadřují spíše symbolicky: „Nereagujeme přímo na konflikt, který se v současnosti na Ukrajině odehrává. Převážná část textů vznikla v 90. letech a nejnovější text, co hrajeme, je z roku 2002 a nejstarší někdy ze 70. let. Ale rozhodně myslím, že témata, kterými se zabývají, jsou sama s velkými přesahy do aktuálního kontextu.“
Inscenace je rozložená zhruba do tříkilometrové trasy s několika zastaveními. Začíná v podloubí náplavky dramatizací Žadanovy povídky Výsostné vody její vany. Dana Marková pro krk ponořená do vody vede depresivní dialog s Šimonem Krupou. Milostná roztržka se zastřeným pozadím vrcholí jeho definitivním rezignovaným odchodem. Po krátkém intru zamíří rovnou na člun. Trasa vedoucí po Vltavě pod ikonickým železničním mostem na Smíchov se na chvíli zastaví u hausbótu Natálie.
Snový výjev Mimozemšťanka Oksany Zabužko s Viktorií Čermákovou a Jacobem Erftemeijerem se odehrává na malém molu hausbótu, ozvěny promluv posílené mikroporty se rozléhají mezi oběma břehy smíchovského doku. Po vylodění následuje procházka po industriálním nábřeží. Do sluchátek přes rádiový signál proudí tok úvah o zkornatělých továrních budovách Donbasu hned vedle zchátralého smíchovského lihovaru.
Na cestě zpátky do MeetFactory je malá zastávka v bistru U Veselé kozy, kde se většina herců zapojuje do groteskního podobenství Chachacha Jurije Vynnyčuka. Notně ironická hříčka o pojídání hostů výstřední restaurace se odehrává na tamním zahradním pódiu. Její vyšinutou atmosféru s povděkem akceptovala hrstka „místňáků“.
Závěrečná sekvence se odehrává na několika místech celého objektu. Intimní dialog na zadním schodišti vrcholí scénou podle Polního výzkumu ukrajinského sexu Oksany Zabužko. Herci uzavření do kovového skeletu odevzdaně, bez valné vidiny optimistické budoucnosti mizí ve tmě a režisérka v závěru rozhovoru dodává: „Ta inscenace jak pro mě, tak pro Matěje i všechny tvůrce – a doufám, že hlavně pro diváky – bude takovou možností se jim trochu přiblížit nebo je uchopit. Myslím, že vůbec nerozumíme Ukrajině, Ukrajincům, vnímáme je stereotypně a máme málo příležitostí k seznámení. Divadlo a literatura je k tomu skvělý prostředek.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
