K oblakům vzhlížíme: Martin Dušek tankuje super
Sekci Česká radost letos na MFDF v Jihlavě vyhrál dokument provokatéra Martina Duška K oblakům vzhlížíme, který dnes oficiálně vstupuje do tuzemské distribuce. A není divu: svými obrazovými kvalitami i přesvědčivým zobrazením zvoleného prostředí předčí drtivou většinu domácí filmové produkce.
Na skutečnost, že kvalitu lze v české kinematografii hledat spíš na poli dokumentu nežli v hraném filmu, jsme si v posledních letech už zvykli. Tento trend nyní potvrzuje i snímek K oblakům vzhlížíme, v němž režisér Martin Dušek s mimořádným citem pro obrazové kompozice vykresluje portrét mladého fanouška tuningu Rádi zasazený do povadlých kulis severočeského regionu.
Lehce groteskně vyznívající záliba v (především vizuálním) tuningu – pro niž jako by byla teplická krajina plná opuštěných prostor přímo stvořena – tu Duškovi slouží pouze jako záminka pro neobvykle věrohodné zachycení tragické situace jedné generace mladých lidí. Není divu, že je automobil pro naivního Ráďu, neschopného udržet si přítelkyni nebo práci, zcela nepostradatelnou položkou, na níž bude lpět, i kdyby neměl zrovna co jíst: auto je tu symbolem mobility, pohybu a zejména možnosti neustrnout či uniknout bezvýchodnosti periferie.
Duškův autorský dokument, který se nevyhýbá lehké inscenovanosti, je pronikavou depresivní podívanou s komickými prvky, které ale ve výsledku pouze umocňují tíživost celého filmu. Autor – proslulý sebestřednými excesy – se tu nevídaně stáhl do pozadí a jeho snímek je díky tomu vrcholnou ukázkou estetizovaného pozorovatelství, která po zvukové i vizuální stránce snese minimálně evropská měřítka.
Dušek se svým postavám nevysmívá: protagonisté snímku jsou vykresleni s nezanedbatelnou mírou empatie, která tentokrát nedává prostor režisérově infantilní potřebě utahovat si ze slabších a neschopných sebereflexe. Díky nainstalovaným portům si kamera může držet od figur odstup a přitom nepřichází o nic podstatného – hrdinové pak i v inscenovanějších pasážích rychle zapomínají na fakt, že jsou pozorováni, a chovají se bezprostředně a autenticky (vida, k čemu se může hodit zkušenost z natáčení cyklu Ano, šéfe).
Nápaditá cyklická struktura i zhuštěná střihová skladba navíc ve funkčních detailech výstižně zachycují sociální kontext daného prostředí, který tak zoufale chybí českým hraným filmům (s čestnou výjimkou Václavovy výborné Cesty ven). Problematika vztahu k romské menšině, motiv chudoby i nevraživost mezi příslušníky stejné nebo nižší sociální třídy, (sebe)destruktivní mechanismy hrdinů, to vše v pečlivě komponovaných náznacích prosvítá minimalistickým vyprávěním, které má mnohem blíž k uměleckému dramatu než k televizní žurnalistice.
Tuning se tak díky finále, které nabízí až elegicky smutný kontrast k úvodu filmu, stává odrazem narušených, zpřetrhaných vztahů a vazeb v krajině slepých dopravních uzlů. Osamělé probuzení z melancholického, malátného snu o funkci ještěrkáře, zbavené tučných basů i barevného podsvícení, je jedním z nejsilnějších obrazů současného českého filmu.
Hodnocení: 85 %
K oblakům vzhlížíme. 66 minut (r. Martin Dušek, ČR 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
