Klukandy, princátka a macho princezny v seriálu Transparent bourají tradiční role

11. únor 2015

Největší audioportál na českém internetu

Vizuál seriálu Transparent | Foto: Amazon Studios

Klukandy, princátka a macho princezny v seriálu Transparent překračují rozdělení na mužské a ženské

Při nedávném předávání Zlatých glóbů nešlo přehlédnout rozjařenou skupinku tvůrců Transparent, který v kategorii muzikál/komedie porazil i vynikající seriály jako Orange Is The New Black nebo Girls. Tým Transparent vyhrál také ocenění za nejlepší režii pro Jill Soloway a nejlepší mužský herecký výkon pro Jeffreyho Tambora za roli otce tří dospělých dětí, který se po dlouhém zapírání skutečné identity stane ženou.

Ani jeden z trojice zmíněných titulů není typickým sitcomem. Ze všech nejméně používá tradičních komediálních prvků právě Transparent, vztahový seriál vtipný jakoby mimochodem. Nejen postava Maury, kterou se stane bývalý univerzitní profesor a otec tří dětí, se vymyká tradičním představám o mužských a ženských rolích. Postavy scenáristky i režisérky Jill Soloway (spoluautorky i u nás oblíbeného Six Feet Under), která seriál napsala podle své vlastní zkušenosti s přeměnou otce, rozrůzňují rozdělení na ženské a mužské mnoha způsoby. Nejstarší Mauřina dcera Sarah se rozhodne opustit manžela kvůli přítelkyni, nejmladší dcera Ali je klukovský typ ochotný sám sebe hledat skrze jakékoliv možné zážitky, nejzranitelnějším a snad i nejpasivnějším z trojice sourozenců je prostřední Josh.

Jak poznamenala sama autorka: „Klukandy, princátka a macho princezny jsou jenom příklady mnoha lidských identit, které bourají tradiční vnímání pohlaví.“ Do tvůrčího týmu seriálu přijala včetně herců dvacet transgender osob, dalších šedesát najala jako kompars. Natáčení konzultovala se dvěma transgender poradci zaměstnanými na plný úvazek, aby se vyhnula nerealistickým momentům vzniklým na základě toho, že sama tvůrkyně trans není.

03313473.png

Transparent vytváří svět, kde může být kdokoliv svobodně kýmkoliv. Nejenže LGBT populaci nezobrazuje pomocí karikatur ani nevytlačuje do okrajových rolí, zprostředkovat zkušenosti a pocity těch, kteří se ve stereotypně chápaných rolích mužů a žen necítí, je jeho hlavním cílem. Příliš se nesoustředí na přijímání Mauřiny nové identity vnějším světem ani na vazbu mezi ním a jejími dětmi. Tlak okolí se projevuje především v reakcích nejbližších lidí, identitních a citových zmateních postav. Lehce melancholický tón seriálu daný těžkostmi, které postavy prožívají, a několika narážkami na to, že Maura a její bývalá manželka nebyly zrovna příkladnými rodiči, mírní schopnost sourozenců držet pohromadě, snaha postav se vzájemně chápat a hlavně nevyřčené přesvědčení o tom, že nikdo z nás nemá právo rozhodovat o tom, co „být příkladný rodič“ znamená.

Seriál Transparent produkuje společnost Amazon, která ho vysílala na svém internetovém kanálu.

Zlatý glóbus pro Transparent není ale jen aktivistickým gestem a oceněním myšlenkové svobody vtisknuté do seriálu. V Transparent hrají skvělí herci (kromě Jeffreyho Tambora v roli Maury třeba dětská hvězda Gaby Hoffmann jako smyslná klučičí Ali), scénář vždy obratně naznačuje, než aby situace úmorně vysvětloval, a jeho náznakovost zdůrazňuje vynikající režie. Kamera dokáže zobrazit tělesnost, přitažlivost, touhu, odpudivost i divnost způsobem, který zprostředkovává téměř fyzický zážitek.

03313472.jpeg

Jedním z prvních dojmů ze sledování televizních pořadů na studijním pobytu v USA pro mě byla rozdílnost mezi Američany na televizních obrazovkách (krásní a štíhlí) a Američany na ulicích (tlustí a obyčejní). Zástupci sexuálních, rasových, národnostních a jiných menšin pak tvoří stále spíše křoví pro bílé heterosexuální muže a krásné ženy. Spolu s Orange Is The New Black je Transparent jedním z mála seriálů, které tento nepoměr zlehka vyrovnávají. Zkušenost postav Transparent je ale do velké míry daná také tím, že patří k bohatým obyvatelům Los Angeles, což je kvůli původu samotných tvůrců docela časté seriálové prostředí. Rodina Maury se tak se svými traumaty vyrovnává obklopená luxusem a pohodlím.

Na kvalitní seriál, ve kterém postavy ovlivňuje i to, kolik mají zrovna na účtu nebo zda mají kde bydlet, se stále čeká. Trans identita by v méně pohodlném prostředí mohla znamenat nejen psychickou újmu, ale třeba důvod pro strach o život. V souvislosti s Transparent se objevil na webu The Daily Dot text upozorňující na necitlivé označování transgender osob v médiích – nejenže seriálová Maura bývá bez ohledu na její vlastní vnímání sama sebe vždy označena především za muže, ignorantské nálepkování se často týká zpráv černé kroniky – transgender muži i ženy se stávají velmi častými oběťmi útoků a vražd.

Násilí namířené proti transgender osobám si ročně vyžádá stovky životů,“ píše v textu redaktorka Samantha Allen. „Nejčastěji se týká afroamerických transgender žen. Mezi transgender lidmi je dvakrát vyšší nezaměstnanost a znepokojujícím způsobem vysoký počet bezdomovců. Více než 40 % transgender lidí páchá sebevraždy, ne protože se jejich zvláštnost pojí s duševní nemocí, ale kvůli diskriminaci svým okolím.“ Jak píše pro Slate Joseph Stern: „Tihle lidé nepáchají sebevraždy, protože jsou trans, ale protože my ostatní se k nim nechováme jako k lidem.“ Realita postav seriálu Transparent je vzdálená prostředí, ve kterém se trans lidé mohou cítit ohroženi na životě, nedělá ho proto horším, potvrzuje ale nezájem většiny tvůrců o prostředí, kde problémy působí především chudoba. Příběhy neprivilegovaných se objevují ve zmíněném seriálu Orange Is The New Black, který je ale v tomhle ohledu výjimkou.

Transparent přesto patří k nejlepším současným seriálům, a to jak pro svoji svobodomyslnost, tak pro autorskou preciznost Jill Soloway. Queer není v pojetí seriálu synonymem slova divný, ale slova běžný.

autor: Táňa Zabloudilová

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.