V Občanské válce Avengers dospěli
Stroj na zábavu a zisky jménem Avengers získává v třetím sólovém dobrodružství Kapitána Ameriky definitivně temnou a vážnou dimenzi.
Dalo se to tušit už nějakou dobu. Superhrdinský cirkus jménem Marvel se nespokojí s pozicí toho zábavného a nezávazného kolegy zadumanějších konkurentů a zcela seriózně hledá, jak své ikonické postavy dostat do situace, ze které už nelze vyklouznout klukovskými úsměvy a megalomanskou závěrečnou bitkou. Leccos předeslal druhý Kapitán Amerika, který celkem zdařile koketoval s politickým thrillerem a také zpochybňoval status týmu Avengers jako neomezeného ochránce práva.
Sbohem, jednoduchý světe
Skutečný přelom se však z mého pohledu odehrál, jak už bývá v poslední době zvykem, na televizní obrazovce. Netflixovský restart slepého ochránce Hell’s Kitchen Daredevila dokázal to, co filmům unikalo – vnést do heroického univerza téma smrti, zodpovědnosti a každodennosti, které se dotýká i nadlidskými schopnostmi nadaných postav. Třetí Kapitán Amerika s výmluvným podtitulem Občanská válka je pomyslným svorníkem, který spojuje potemnělý televizní svět s nablýskaným filmovým pozlátkem do jednolitého univerza.
Je celkem pozoruhodné vnímat Občanskou válku prizmatem konkurenčního boje stájí DC a Marvel. DC před měsícem vytáhlo své dva největší trumfy – Batmana a Supermana – a nechalo je utkat se v opulentním blockbusteru Zacka Snydera. Třetí Kapitán přitom názorně ukazuje, v čem jejich konkurent tak fatálně selhal. Oba filmy mají téměř totožný příběhový půdorys: dva typově odlišné hrdiny, v tomto případě plakátového individualistu Steva Rogerse a napraveného bonvivána Tonyho Starka, rozdělí téma zodpovědnosti za následky svého boje. Hnacím motorem vyprávění je přitom figura, která dokáže využít slabostí obou a zinscenuje velkolepý konflikt. Ten zároveň poslouží jako příležitost k představení nových postav, které do série vstupují.
Zatímco Snyder musí všechny motivace pracně a ledabyle řešit za pochodu, režijní duo bratří Russových dovedně využívá kapitál nashromážděný předchozími filmy. Postavy už mají určitou hloubku a vzájemnou historii, což dodává překvapivě konverzační a pomalé expozici filmu sílu.
Do hry se dostává na poměry série nezvykle přemýšlivý a přitom dovedně napsaný souboj dvou principů – přijetí institucionální kontroly kontra víra v individuální dobro, které konáme bez ohledu na restrikce. Výsledkem není překotný a bídně poslepovaný veletrh oslích můstků jako v případě duelu Batman vs. Superman, ale poměrně skličující předtucha blížící se katastrofy a rozkolu v dosud jednotném týmu. Občanská válka není v tomto ohledu rozhodně naprosto suverénní, ale s plíživým rozjezdem a přemírou vážných dialogů se vypořádává rozhodně se ctí.
Kapitán Nesoulad
Kapitán Amerika, který v prvním filmu řešil především svou roli nástroje národní propagandy a jen těžko se emancipoval od identity skautíka, se postupem času vypracoval v postavu, která vnáší do marvelovského univerza největší nesoulad. I když se svět mění a problematizuje, Steve Rogers zůstává věrný původnímu heroickému ideálu (a minulosti, do které bytostně náleží). A tím uvádí události i okolní postavy do pohybu. Přesně tahle pozice muži s hvězdami a pruhy sedí – přes svůj důsledný tradicionalismus je totiž v něčem paradoxně podvratná. Ukazuje, že v čase relativizace všeho může lpění na prvotních ideálech superhrdinů způsobit revoltu.
V pořadí třetí sólový film Kapitána Ameriky je v zásadě spíš třetím dílem Avengers, k čemuž svádí zejména intermezzo, v němž si to ansámbl rozdá podle marvelovských pravidel – opulentně a velice hravě. Kromě letištní sekvence ale film jasně směřuje k civilní, potemnělé a komorní podívané, v níž ústřední roli hraje sice konvenční, ale díky Danielu Brühlovi nezvykle uvěřitelný „padouch“. Zatímco Batman vs. Superman přivedl na scénu jen fraškovitě přehrávajícího „mizeru bez příčiny“ Lexe Luthora, Brühlův Zemo rafinovaně umocňuje vnitřní rozpor mezi Kapitánem Amerikou a Iron Manem. Finále, které tvoří na poměry Marvelu minimalistický souboj tří postav, má díky němu smysl i nečekaně silný emocionální náboj.
Rozuzlení filmu dává celkem jasně najevo, že se Avengers loučí s nezávaznými časy megalomanských bitek a chlapáckého škorpení. Jako by okostýmované frajery najednou nečekaně dohnala realita, před níž se nedá uniknout – ani ve světě bohů a nadlidí už není místo, kde se lze vyhýbat smrtelnosti a vnitřním dilematům… S tím jde ruku v ruce i pokračující formální posun k podstatně fyzičtějšímu a realističtějšímu snímání akce, která s výjimkou zmíněného letištního „medley“ působí výrazně špinavějším a hmotnějším dojmem, než tomu bylo v případě předchozích filmů. Má náhle mnohem blíž k bourneovkám a novým bondovkám než k digitální extravaganze Kapitánovy první sólovky…
Občanskou válkou startuje nová marvelovská éra. Nejen proto, že film s nezvyklou lehkostí uvádí na scénu nové hráče – aristokratického Černého pantera nebo nečekaně okouzlujícího „puboše“ Spider-Mana v již třetí filmové inkarnaci. V tomhle světě už především nic nebude tak jednoduché a jasné jako kdysi. Marvel drtivě vyhrál bitvu s konkurencí i sám se sebou. Po Občanské válce se možná budete ptát, jestli jste spíš na straně týmu Kapitána Ameriky, nebo Iron Mana. Ale jen těžko jde nebýt na straně týmu Marvel. Kdo by to byl ještě v roce 2012 řekl?
Hodnocení: 80 %
Captain America: Občanská válka (Captain America: Civil War)
Anthony Russo, Joe Russo, USA, 2016, 148 minut
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
