Liberatura se Sylvou Fischerovou: Nebát se velkých slov je moje práce
Co je to osud? Smrt? A duše? Na takové otázky se ptá Sylva Fischerová, básnířka a prozaička, které letos v nakladatelství Druhé město vyšla sbírka Sestra duše. Odpovědi hledá cestou básnických koláží, v nichž se kontempluje antická filozofie a Wittgenstein nebo se počítají poznávací značky projíždějících aut. To je jedna z mnoha dětských vzpomínek autorky, které z reflexivní Sestry duše dělají hodně intimní čtení.
„Je to velmi osobní kniha z více důvodů. Vstupuje tam to dětství a poznávací značky, nějaké rodinné historie a vstupuje tam i moje rodná sestra, která to celé odstartovala. Zemřela za velice dramatických okolností a byl to takový spouštěč celé sbírky,“ svěřila se na úvod Sylva Fischerová. Možná proto se ve sbírce ptá po velkých slovech a nás zaujalo, že se jich neštítí nebo nebojí. „Já se toho leknout nemůžu, mám to v popisu práce. Já to nemám ráda, když někdo říká, slova jako smrt, láska, osud, to vůbec nemůžeme použít. Vůbec ne, záleží na tom, kdo a jakým způsobem to použije.“ Fischerová používá velká slova v těsné blízkosti s tučným od šunky a s lehkou sémantickou skepsí. Nepleteme si významy a umíme třídit kategorie?
Poslechněte si Liberaturu se Sylvou Fischerovou, dozvíte se taky, proč píše texty třeba deset let a čím to, že tak hezky recituje.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
