Bohemia je jako reklama na pečení buchet
Bývalý frontman kapely Southpaw Jiří Burian přichází s ambiciózním nápadem – pod hlavičkou projektu Bohemia chce obléct české lidovky do nového hávu a ve spolupráci s umělci a designéry dokázat, že má smysl lidové písničky přibližovat současnému publiku. Spíš než nápaditý počin ale Burian Bohemia připomíná milníky českého kýče – desku Čechomoru se symfonickým koncertem a Dvořákův nevkusný projekt Vivaldianno.
Pokud je něco patrné už z pouhého pohledu na webové stránky Bohemie a ze zhlédnutí klipu ke skladbě Louka široká, jsou to ambice. Projekt Bohemia se zaštituje velkými slovy, která jsou ale při bližším prozkoumání bezobsažná. Podle tvůrců má Bohemia představovat tradiční české lidové hodnoty, které se z našeho světa postupně vytrácejí. Jaké ony tradiční hodnoty jsou, už ale nikdo neříká, můžeme si jenom domýšlet – co přesně reprezentuje Zdeněk Svěrák, který zamyšlené škrábání se ve stříbrných vousech vyměnil za dojatý přednes písně Chodil jsem mnoho let? A kde je onen posun směrem k moderní hudbě – v drobných elektronických zvucích, které nenápadně zurčí pod Svěrákovým hlasem? S trochou nadsázky se dá vydedukovat, že tradice české lidové hudby spočívá v pobíhání po lese v rozhalené košili – autorský tým totiž autenticitu lidovek redukuje právě na tyto obrazy.
Snahu propojit staré s novým realizují tvůrci jednoduchým způsobem – autoři jsou přesvědčeni, že písničky jako Holka modrooká nebo Vyletěla holubička ze skály už dnešní nejmladší generace nezná, a proto je odívají do aranží, které mají reprezentovat současné hudební trendy. Burian si ale většinou vystačí pouze s jemnou elektronikou, perkusemi a akustickými nástroji, které původní materiál nijak zásadně neposouvají a jsou podobně prázdné jako celá idea.
Nemá samozřejmě smysl tvářit se, že jsou zmíněné písně národním pokladem, na který není vhodné sahat, naopak. Lidovky mají žít vlastním životem. Projektu Bohemia ale škodí mesiášský komplex, se kterým kolektiv vytahuje ony skladby na světlo a ukazuje neznalým posluchačům, že přece jenom máme být na co hrdí. Právě tenhle moment celou desku degraduje na ukázkový kýč, který v prvním plánu evokuje monstrózní přešlap v podobě společné desky Čechomoru a symfonického orchestru pod taktovkou Jaze Colemana.
Z celé desky je nejlepší první minuta a půl skladby Louka široká, která má v sobě alespoň náznak energie a autentických emocí. Po předehře ovšem do písně vstoupí Jaromír Švejdík a svým apatickým vokálem celou skladbu během několika taktů neohroženě pohřbí. Na tenký led sebeparodie se pak celá píseň přesouvá při pozorování videoklipu, ve kterém Švejdík připomíná sedláka z notoricky známé znělky České sody.
Tradice nemusí být nutně nuda - to je motto celého projektu a je fakt, že nudě se Bohemia vyhnula - Švejdík v kamizole, laptop porostlý pravou českou květenou a dřevorubec nahánějící dívku mezi stromy jsou obrazy, které rozhodně přispěly ke “kvalitě” české hudební scény v roce 2013.Stejně tak nezapomenutelný je napůl zpívající a napůl recitující pan Zdeněk nebo kostýmy, které nápadně připomínají oblečky z pohádky S čerty nejsou žerty.
Při celkovém pohledu se ale nejde ubránit dojmu, že Bohemia vyzývá na souboj šokující projekt Vivaldianno, ve kterém Michal Dvořák nabídl retardovanou kombinaci Vivaldiho a komerčních podob world music. Bohemia nezní tak strašně - poslech se dá přežít poměrně ve zdraví. Odpuzující je ale ona naleštěnost a nafoukanost v prezentaci. Právě kvůli ní Bohemia připomíná spíš reklamu na pečení dobrých českých buchet než promyšlený umělecký projekt.
Hodnocení: 25%
Burian - Bohemia (2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
