Astronautalis: Mainstream je jako akční film
Američan Andrew Bothwell, kterého zná svět nezávislé hudby výhradně pod jménem Astronautalis, našel svoje nejoddanější publikum v České republice – jeho aktuální turné má u nás hned pět zastávek. Proč mu jeho Češi rozumějí, jsme zjišťovali v telefonickém rozhovoru.
V České republice jsi opravdu výjimečně populární. Máš vůbec tušení, čím to je, že tě Češi milují daleko víc než ostatní fanoušci?
To opravdu netuším. Když jsem tu hrál poprvé, pár lidí na můj koncert přišlo, ale nikdo nevěděl, co vlastně hraju. Pak se to ale začalo nějak nabalovat a dnes je pro mě Česká republika nejlepší místo v Evropě a Praha jedno z nejlepších měst na hraní na celém světě. Jsem hodně šťastný že to tak je, ale pořád vlastně nevím proč.
Jaký ohlas má tvoje hudba ve Spojených státech, jak moc jsi známý tam?
Je to rozdělené podobně jako v Evropě, občas hraju pro pár tisíc lidí, jindy ale třeba jenom pro sto. Liší se to město od města, nejsem populární v celé zemi, protože moji hudbu nehrají celoplošné rádiové stanice, nevysílá mě MTV a ani se o mně nepíše v magazínu The Rolling Stone. Fanoušky získávám jedině tak, že si o mně lidé řeknou mezi sebou a doporučí moji hudbu svým známým. Je to trochu punkový přístup. Teď žiju v Minneapolis a je to pro mě momentálně nejlepší americké město co se návštěvnosti mých koncertů týče, stačí ale, abych popojel pár stovek mil jinam, a už mě nikdo nezná. V Evropě je to stejné – svoje fanoušky mám v Praze, v Polsku nebo v Rakousku už je to ale o poznání horší.
Už je to dva roky, co jsi vydal svoji poslední desku This Is Our Science. Plánuješ vydat novou desku ještě letos?
Určitě. Hraju teď ve dvou dalších skupinách a navíc mám asi šest nebo osm nových písní pro sólovou desku. Dvě z těch nových písní už budu hrát na turné.
Když už jsme u toho turné – letos poprvé jsi na něj vyjel s doprovodnou kapelou. Proč tahle změna?
Můžeme díky tomu dělat větší show, když mám svoje spoluhráče, nemusím se o všechno starat sám, a naopak to můžu na pódiu víc rozjet. Když hraju jenom s laptopem, není moc prostoru na improvizaci, naopak když se o hudbu stará kapela, je možné skladbu vystavět různými způsoby a víc si pohrát s její formou. Dává mi to tvůrčí svobodu. Koncertuju už skoro deset let a osm z toho jsem měl s sebou jenom laptop. Doprovodná skupina změnila celý můj náhled na koncertování, ze kterého už jsem byl trochu unavený. Teď mám v kapele skvělé muzikanty a zároveň skvělé kamarády, díky kterým mě vystupování víc baví, a když mě víc baví, mělo by víc bavit i publikum.
Na konci svých koncertů obvykle vyzveš publikum, aby ti nadhodilo nějaké slovo, které potom použiješ ve svém improvizovaném rapu. Co tě na téhle formě přitahuje?
Nebaví mě, když kapely na koncertech jenom přehrávají hudbu tak, jak ji už všichni znají z desky, a navíc se vůbec nebaví s publikem. Je to jako poslouchat hudbu z CD, jenom o trochu víc nahlas. Mám naopak rád, když mají fanoušci na koncertě co dělat, když cítí, že jsou s kapelou na jedné vlně. Nemůžu si užít koncert bez reagujícího publika a publikum by se zase nebavilo, kdybych na ně nereagoval já. Proto dělám tyhle rapové freestyly.
Jak se stavíš ke komerčně úspěšným mainstreamovým rapperům? Baví tě jejich hudba anebo je jednoduše nenávidíš, protože ty jsi ten nezávislý?
Tak to vůbec není, mám rád spoustu mainstreamového rapu. Mainstreamový rap je pro mě jako akční film, jako Smrtonosná past. Když jdeš po takovém filmu z kina, neříkáš si, že ses něco nového dozvěděl anebo že se ti kompletně změnil tvůj náhled na život. Chceš se prostě jenom bavit. S mainstreamovým rapem je to stejné, ta hudba je plochá, bezobsažná, ale nemyslím si, že to nutně musí být špatně. Ne všechna hudba musí něco sdělovat a ne všechna hudba musí být inspirativní. Někdy chceš prostě jenom tančit nebo nedělat vůbec nic. Kdyby nebyla popová a komerčně úspěšná hudba, nezávislí umělci by se neměli vůči čemu vymezovat. Je dobře, že existují oba přístupy. Já osobně dokonce poslouchám víc mainstreamových rapperů než těch nezávislých.
Hodně spolupracuješ s jinými muzikanty, je pro tebe důležité svoje hudební vize sdílet s někým dalším? Pomáhá ti to psát lepší písně?
Když jsem začal skládat hudbu, dělal jsem ji sám, zavřený ve svém pokoji. Může to člověka dost frustrovat – něco uděláte, myslíte si, že je to v pohodě, ale vlastně nemáte vůbec tušení. Potřebuju kolem sebe lidi, kteří mi řeknou, ať na tomhle dělám dál nebo ať to zkusím nějak jinak. Nejsem klasicky školený hudebník, nikdy jsem hudbu doopravdy nestudoval, takže jsem se učil tím, že jsem spolupracoval s ostatními lidmi. Takhle jsem se dozvěděl, jak skládat písně, jak je zahrát, tohle byla moje škola. Pořád se snažím zlepšovat a takhle to pro mě funguje nejlíp. Nebýt všech těch lidí, se kterými jsem za posledních patnáct let hrál, nikdy by Astronautalis nezněl tak, jak zní teď.
Astronautalis
28. dubna Kabinet Múz, Brno
30. dubna Vrah, Rožnov pod Radhoštěm
1. května Lucerna Music Bar, Praha
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
