Darkside: Daft Punk jsme ukradení

Jak jste se vy dva coby Darkside vlastně dali dohromady? Šlo o hudební ekvivalent „lásky na první pohled“ (poslech), nebo bylo hledání společné cesty spíše obtížné? Proč vlastně nyní tvoříte spolu?Dave: Potkali jsme se, když mě náš společný přítel doporučil Nicolasovi, když dával dohromady živou kapelu na turné se svou první deskou Space Is Only Noise. Seznámili jsme se přes hudbu, a náš vztah a přátelství bylo tedy od začátku především hudební. Znali jsme se jen krátce a hned jsme spolu vyrazili na dlouhé letní turné, kde jsme společně hráli Nicolasovu sólo tvorbu. Bylo to perfektní, opravdu nás to bavilo a při hraní jsme si začali vytvářet určitý zárodek budoucího společného hudebního jazyka. Během koncertů začala vznikat spousta nových nápadů, které jsme ani nečekali; hodně skladeb jsme také začali používat coby odrazový můstek pro improvizování. Bez nějakého závratného plánování jsme se rozhodli zkusit ty nové nápady trochu rozvést – a začali jsme některé z nich společně nahrávat. Všechno šlo velmi plynule a přirozeně – a tak jsme vlastně za nějakou dobu dospěli až k naší desce coby Darkside.

Jak se od sebe lišíte, co se týče hudebního vkusu?Dave: Nemůžu mluvit za Nicolase, ale myslím si, že jsme oba vyrůstali částečně na podobné, částečně na úplně jiné hudbě, což je také jeden z důvodů, proč je naše spolupráce pro nás tak zajímavá. Jedna věc, kterou však rozhodně oba sdílíme a na které dost stojí naše společná improvizace, je láska k jazzu. Jak můj, tak Nicolasův táta pouštěl doma jazzové desky, takže jsme oba byli vystaveni jeho vlivu už od dětství. Náš vkus se občas odchýlí, tu do elektroniky, tu do rocku nebo noisu, ale společný základ je jazz, který oba milujeme.

Z povahy hudby, kterou spolu tvoříte, i z toho, co říkáš o společném improvizování, soudím, že Darkside je spíš o živém hraní než o dlouhém vysedávání ve studiu. Není pro vás vaše nová deska především skvělou příležitostí vydat se znovu na turné?Nico: Hraní na koncertech si doopravdy užíváme, ale neřekl bych, že jsme desku udělali jen s cílem ji předvádět živě. Na druhou stranu, živé hraní je vlastně „ta druhá strana Darkside“ – odvrácená neboli doslovně „temná strana“ Darkside je pro publikum ona deska samotná, při jejímž vzniku kromě nás nikdo nebyl. Naše performance jsou pak naší „světlou stránkou“; jinými slovy tou, která je vidět na koncertech. Živé vystupování je neodlučitelnou součástí Darkside, v tom máš pravdu.

Z toho, co říkáš, předpokládám, že hodně materiálu na desce vzešlo z čistého jamování. Můžeš trochu přiblížit vaši tvůrčí metodu, zda je tomu opravdu tak?Nico: Z jamování nevzešlo nic. Desku jsme vytvářeli velmi uváženě, skladby jsme doopravdy napsali v klasickém slova smyslu. Jamování mezi naše tvůrčí metody při psaní nepatří. Hodně improvizujeme, ale jen při živém vystupování.

Zvuk na desce Psychic přirovnávalo hodně recenzentů k Pink Floyd – mně osobně při poslechu vytanul příměr „zpomalení Dire Straits“. Co si o těchto přirovnáních myslíte a jakými kapelami, projekty či deskami jste se sami nechali inspirovat?Nico: To jsi trefil skvěle. Já miluji Dire Straits a oba máme rádi Pink Floyd. Tyto dvě a další kapely pro nás tvoří určitou linii, která do značné míry pomáhala formovat náš svět a pohled na hudbu. Za své inspirační vzory se rozhodně nestydíme – myslíme si, že je nutné znát dobře minulost, aby se mohl člověk posunout dále.

Darkside – Psychic |foto: Other People

Je Darkside něco ve smyslu jednorázového projektu, nebo budete pod tímto názvem pokračovat i nadále?Nico: Darkside je moje skupina. Nemám žádnou jinou a rozhodně nejde o jednorázovou záležitost. Buď dělám věci sám, nebo jako Darkside. Darkside tu rozhodně zůstane – a doufáme, že je to slyšet i na desce, že jde o začátek něčeho většího, světa, který se snad stane mnohem komplexnějším a napínavějším.

Teď mám pár otázek na každého zvlášť, začal bych rovnou u tebe, Nico. Četl jsem, že projekt Darkside pro tebe byl a je také vítanou úlevou a pauzou v sólo dráze. Cítil jsi potřebu zkusit chvíli dělat něco jiného?Nico: Ano, přijde mi to důležité. Hudbu dělám sám už pět let, myslím tím profesionálně, tedy že tak dlouho už tvořím a představuji ji publiku. A měl jsem pocit, že přišel čas dát si pauzu a zkusit si něco jiného. Snažím se neustále objevovat nové cesty, jak říci to, co chci říct. A i nehledě na to – najednou takřka zničehonic vyvstal náš projekt s Davem a oba dva jsme věděli, že jde o věc, kterou chceme nyní dělat. Skupinu Darkside jsme nevytvořili, ale prostě se nám přihodila. Jak se stavíš k tomu, být široce uznáván hudební kritikou coby „indie-music star“ a být hned na začátku kariéry přirovnáván ke kultovním jménům typu Ricardo Villalobos? Změnil nějak celosvětový úspěch tvé první desky způsob, jakým tvoříš a nahlížíš na hudbu? Necítíš nyní určitý tlak publika? Nico: Myslím, že je nemožné, aby reakce okolního světa neměly vliv na tvou hudbu a způsob, jakým tvoříš. Hudba, kterou dělám, se sice z velké části zakládá na mých každodenních zkušenostech, ale kdybych měl být úplně upřímný, pravda je, že když jsem ve studiu, jsem myšlenkami tak daleko od nějakého obrazu hudební hvězdy, který mi snad lidé přisoudili, jak je to vůbec lidsky možné. Kdybych se ve studiu cítil jako hvězda, dělal bych tu nejhorší hudbu, jakou si umíš představit. Proto když dělám hudbu, je nadmíru důležité na okolní svět úplně zapomenout a být co nejvíc upřímný – a to nemá s nějakým úspěchem a životem hvězdy nic společného.

Dave, ty jsi v očích veřejnosti nyní především „ten kytarista z Darkside“. I proto pro mě bylo docela překvapení, když jsem na tvém SoundCloudu objevil velmi povedené, a nebojím se říci i taneční, remixy např. tracku Feels Like We Only Go Backwards od Tame Impala nebo Nicolasova Why Didn’t You Save Me. Můžeme v budoucnu čekat i nějakou tvou původní tvorbu v tomto duchu? Dave: Díky za pochvalu, jsem rád, že se ti ty tracky líbily. Coby muzikant už jsem zkoušel dělat hodně různých věcí. Hudbu dělám od patnácti a začínal jsem jako jazzový hráč na akustickou basu; elektronickou hudbu dělám jen pár let, od doby, co se znám s Nicolasem. Nejsem si moc jistý, co budu dělat dál – někdy se probudím a říkám si, že udělám elektronickou desku, jindy to vidím spíš na jazzové album. To, co mě na hudbě baví především, je možnost zkoušet stále nové věci. Teď děláme Darkside a tuším, že naše další věc bude zase trochu o něčem jiném – ale sám jsem se ještě pořádně nerozhodl, co budu dělat dál.

Coby Darkside, nebo abych byl přesnější, coby Daftside, jste zremixovali celé poslední album Daft Punk Random Access Memories, což je ve svém rozsahu poměrně ojedinělý počin. Na druhou stranu, některé remixy zde mají třeba jen pár sekund a jsou spíše než remixem jen samplem úryvku z písně. Zajímá mě, zda za tím byl nějaký hlubší úmysl, nebo jste to udělali jen pro zábavu? Dave: Věc se má tak, že to byla zábava – a kdyby nebyla, rozhodně bychom to nedělali. Začalo to tím, že oba dva děláme občas DJe a pro tyto potřeby si děláme vlastní edity existujících tracků. Jednou jsme byli u Nicolase doma, měl jsem s sebou kytaru a řekli jsme si, že uděláme vlastní verzi jedné ze skladeb na albu. Šlo to překvapivě snadno a výsledek se nám oběma líbil, za dva dny mi Nico poslal mail, že udělal další remix Daft Punk. Hned jsem si sedl a začal jsem pracovat na dalším remixu – a takhle to trvalo asi týden, kdy jsme si uvědomili, že už máme zremixované skoro celé album. Napadlo nás, že je to možná šílenost, ale že když už jsme tak daleko, že to dokončíme. A když to bylo celé hotové, řekli jsme si, proč to nesdílet s lidmi? Zůstal váš vztah k Daft Punk po tomhle beze změny?Dave: Daft Punk jsou Daft Punk. My jsme jen dva kluci, co žijí v New Yorku. Daft Punk jsme ukradení.

Darkside |foto: oficiální Facebook Darkside