Lysergický gospel Pelt: Atlas akustické magie

15. duben 2016

Dvojnásobným překvapením rezonuje nové elpíčko amerických akustických psychedeliků Pelt. Jednak se kapela oklepala po smrti kytaristy Jacka Rose, jednak jejich hudba prodlev (tedy „drone“) vybuchuje nečekanými barvami.

Od roku 1993, kdy byli Pelt (tedy Srst) založeni ve virginském Richmondu, se stihli stát váženým elementem americké nezávislé scény. Jejich stěny zvuku měly zpočátku víc společného se Sonic Youth a minimalistickými plochami La Monte Younga, který figuroval v první sestavě Velvet Underground. Ale s příchodem kytaristy Jacka Rose se věci posunuly víc k akustickému čarování a panspiritualitě lesů, vod a strání. Desetiminutové mateníky mysli se přelévaly od freeform třeštění a noisového skřípotu k čisté rezonanci připomínající blízkovýchodní a indické techniky. Pelt se ovšem chápali houslí, bendža, kytary a věděli své jak o apalačské muzice, tak o mnoha dalších tradicích, které se skrze zvuk odpalují do extáze. Když občas přidali pseudošamanské vokály, někdo důvtipný od novin pro ně vymyslel škatulku „lysergický gospel“.

Po vrcholných deskách Ayahuasca a Pelt si ale prérijní duch přišel pro Jacka Rose: bylo mu teprve osmatřicet. Od roku 2009 se zbytek Pelt sešel k albu až teď: potkal se při tom s novějším pozorným londýnským labelem MIE Music. Effigy zní pročištěněji než dřív, žádné burácivé kytary jako od The Dead C vám tu nezpůsobí dočasnou hluchotu, spíš se novodobí Pelt zvláštně a jedinečně zařazují do současných tendencí užít si detailní zvuk. Jejich rozmáchlé plochy (nejdelší má dvaadvacet minut) obsahují rozběhlé bubínky, vybrnkávání, smyčcové nástroje: takže to věru nejsou vibrující nehybné hladiny bez rytmu. A přece se valí ve spojitém gestu: jako by Pelt chtěli spojit poetiky Johna Faheyho, Bardo Pond, Tonyho Conrada a Raviho Shankara. Pozitivní ladění Effigy podtrhuje i barevný obal vinylového dvojalba od Jakea Blancharda – jednoho z prominentních neopsychedeliků, kteří ilustrátorsky doprovodili uplynulou hudební dekádu.

02807633.jpeg

Washington Post napsal, že z Pelt nevyrostli obři, ale pohoří: jejich mix harmonia, fléten, trsátek, smyčců a vokálů skutečně připomíná nadčasový dech světa, do kterého nezasahují lidi. Deska má parádní zvuk: vznikla živě ve studiu – respektive v jógovém studiu a odsvěcené synagoze v Madisonu. Místy vámi otřese skrze disharmonické kolize, ale pak vás vyvede do konstelací kosmické harmonie. A možná to celé budete vnímat úplně jinak: otevřený zvuk Pelt si může užít každý po svém.

Snímky z aktuálního alba Effigy kapely Pelt jste mohli slyšet v pořadu Scanner v úterý 15. ledna od 21 hodin.



autor: Pavel Klusák

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.