Spotify vrací obchod s hudbou do minulosti
Frontman Radiohead a Atoms For Peace Thom Yorke v poslední době nečeří vody vlastní tvorbou, s druhou jmenovanou kapelou natočil velmi usedlou a bezelstnou desku. O to agresivnější je ale mimo koncertní pódia. Jeho hněv nedávno schytala streamovací služba Spotify, kterou na celém světě používá téměř 25 milionů uživatelů a která podle Yorka škodí malým a dosud méně známým umělcům.
Systém Spotify je přitom na první pohled logický – služba platí sedmdesát procent svého výdělku hudebním labelům, které poté přerozdělují peníze mezi své hudebníky. Tenhle princip ovšem nahrává velkým molochům, které můžou přes Spotify znovu nabízet obsáhlé katalogy dávno prověřených interpretů a kapel, a inkasovat tak peníze za hudbu, která už je dávno zaplacená. Noví autoři, kteří se navíc vyhýbají mainstreamu, ale můžou ze Spotify vytěžit jenom málo. Elektronický producent Jon Hopkins si stěžoval, že za devadesát tisíc přehrání své skladby dostal od provozovatelů Spotify osm liber, a srovnal to s momentem, kdy jeho skladba zazní ve vysílání stanice BBC Radio 1 – tehdy inkasuje částku kolem padesáti liber.
Na to ale reagovali zástupci platformy Sentric, kteří Hopkinse upozornili, že když jeho skladbu zahraje Radio 1, uslyší ji osm milionů posluchačů – za stejný počet přehrání na Spotify by prý dostal daleko víc než padesát liber. Snad nejvýstižněji ale celý problém kolem Spotify shrnul producent Nigel Godrich, který spolupracoval třeba s Paulem McCartneym nebo s už zmíněnými Radiohead. Kdyby se prý v roce 1973 neprodávaly desky a lidé by poslouchali hudbu přes služby, jako je Spotify, takový Dark Side of the Moon by vůbec nevznikl. Natáčení by zkrátka bylo příliš drahé a labelu by se nevyplatilo do skupiny investovat.
Spotify je nejpoužívanější služba svého druhu na světě, přesto má ale spoustu konkurentů. Skoro se ale zdá, že mezi streamovacími službami a obchody s digitálními hudebními formáty existuje něco na způsob kartelové dohody. Zástupci francouzského Deezeru na rozdíl od Spotify nechtějí odkrýt přesný mechanismus vyplácení peněz, chlubí se ale tím, že hudebníkům nabízí víc. Zprávy od samotných hudebníků ale napovídají, že se inkasované sumy zase tak neliší.
Úplně stejným způsobem pak pracuje i platforma Google Play Music, která od října funguje i v České republice. Google si nechává třicet procent z peněz od posluchačů a zbylých sedmdesát pak nechává hudebníkům, nebo lépe řečeno, majitelům autorských práv. Ta většinou vlastní labely, opět je tedy nejdůležitější smlouva, kterou hudebník uzavře s vlastním vydavatelstvím. Google Play Music nebo Spotify v těchto případech plní roli distributora.
Je to vlastně paradoxní situace – před několika lety internetoví prognostici předpovídali, že labely nebudou vůbec potřeba a veškeré překážky mezi samotnými autory a posluchači samovolně vymizí. Tuhle tezi podpořil i Thom Yorke, který předposlední desku svých Radiohead uvolnil ke stažení za libovolný příspěvek. Mohl si to ale dovolit jenom proto, že byl v té době už veřejně známou osobou a jeho kapela patřila mezi nejpopulárnější nezávislé skupiny vůbec. Radiohead nikdo z velkých kapel nenásledoval, tenhle model je totiž výrazně výhodný pouze pro posluchače. Po několika letech provozu Spotify, Deezeru nebo Google Play Music začíná převládat skepse i vůči těmto, kdysi revolučním způsobům distribuce hudby – alespoň mezi méně populárními muzikanty.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
