Tyler, The Creator: terapie nenávistí

Animal safari, if I offend you I'm sorry
Cause I'm the blackest skin head since India Irie.
I don't smoke weed so no need for the matches
Said fuck coke and now I'm snoring Hitler's ashes.
(Tyler, The Creator - Tron Cat)

Goblin je mladicky ofenzivní deska plná neklidu, zuřivosti a pochybností, jejíž těžce stravitelnou tenzi navíc umocňuje i problematizuje fakt, že většina - více jak hodinového - alba ubíhá ve značně rozvolněném tempu.

Ponurý, bezmála astmatický vokál a sugestivní flow pomáhají Tylerovi být tím, co mu jde zatím nejlíp: vyšinutým vypravěčem, jehož asociativní příběhy jsou rozhodně určené jen publiku, jež netrpí přílišnou útlocitností. Tyler zůstává králem obscenit, který se občas zcela záměrně pohybuje na hranici dobrého vkusu: před skladbou Radicals tak raději zazní jeho upozornění, že jde o nadsázku a fikci. Od vychytralého sígra, který během dvanácti let svého studia vystřídal dvanáct různých škol, nenávistné výpady vůči vzdělávacímu systému moc nepřekvapí (heslem desky by mohla být svatá hejterská trojice imperativů: Kill people/ Burn shit/ Fuck school). Některé jeho slovní excesy plné misogynských výpadů, násilných obrazů a šovinismu nicméně potvrzují to, co velmi přívětivě artikuluje jeho terapeutické alter ego v závěrečném tracku Golden: „Tyler, you obviously have some f*cking problems".

Tyler, The Creator - Goblin |foto: XL Recordings

Na druhou stranu: Tyler nezřídka vymýtá své démony s odzbrojující otevřeností, která prozrazuje jazykovou inteligenci, schopnost dávat věci do nečekaných souvislostí i (vzhledem k jeho věku) neobvyklou dávku sebereflexe. Za jeho nabroušenou vehemencí se totiž kromě jiného skrývá i docela obyčejná úzkost mladíka, který se snaží přežít svůj den; strach verbálního diktátora, který se potají obává, že ztratí svou pozici zázračného dítěte undergroundu. Texty tvořené radikálním proudem vědomí jen zřídkakdy bývají takhle detailistické, strhující a hutné. Politická korektnost v nich ustupuje ještě ne zcela zkrocenému přetlaku vizí a základnímu světonázoru, který ukazuje prostředníček v podstatě na všechno, co vám přijde na mysl. Někdo se bude pohoršovat, jinému to přijde odzbrojující a nakažlivé. A tak to má být: vždyť většina osobité a provokativní hudby publikum zpravidla nesmiřitelně polarizuje.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Odd Future Wolf Gang Kill Them All - šokové taktiky vlčích dětí

Tyler, The Creator |foto: oficiální MySpace Tyler The Creator

Co se produkce týče, oproti lo-fi estetice jeho debutového alba Bastard přichází Tyler na albu Goblin s o poznání rafinovanějším nálevem: experimentální, atmosférický sound, jehož poznávacím znamením je pouze minimální výskyt basových linek, v sobě skrývá polohy uhlazeného minimalismu i špinavé agrese. Meandrovité struktury jeho tracků působí - až na některé utahanější výjimky - pronikavým, posluchačsky stimulujícím dojmem. Své místo má v sedmdesátiminutovém mixu i jemná kosmická instrumentálka (AU79), která před závěrečnou pointou jakoby zastaví čas.

Surový, neopracova(tel)ný talent Tyler, The Creator natočil suverénně nejútočnější desku, jaké se letos v jakémkoli žánru dočkáme. Goblin je groteskním lexikonem nočních můr, jehož slabinami zůstávají poněkud nestřídmá stopáž, mírná repetitivnost a skutečnost, že energický adolescent Tyler ještě neumí v myriádách svých nápadů oddělovat zrno od plev. I přes dílčí nedostatky je ale Goblin výjimečné dílo, jehož význam spočívá i v tom, že je uhrančivé o dost jiným způsobem, než jsme si před pár měsíci vysnili.