Permakultura: Zažijte vysmátou skromnost
Anglický trávník, zahradní altán nebo bazén v permakulturní zahradě nenajdete, ledaže by tu měly svou jasnou funkci. Ostatně jako všechno, co je součástí trvale udržitelného hospodaření a zahradničení. Slepice pohnojí a dají vajíčka, kachny zase potěší a vyhubí slimáky. Permakulturní filosofie může vypadat složitě, opak je ale pravdou. Stačí používat selský rozum a nechat zvítězit vysmátou skromnost.
Západočeská vesnička v bývalých Sudetech má jenom pár stálých obyvatel. Před sedmi lety se tu usídlil kolektiv lidí, kteří se snaží žít skromně a taky trvale udržitelně. Kromě majestátního stavení obhospodařují dvě zahrady a ctí tu principy permakultury.
„Každá kultura je permakulturní, dokud tam nepřijde člověk. Takže každá permakulturní zahrada vzniká nejdřív v něčí hlavě a vlastně by ji měl vidět jenom ten, kdo si ji vymyslí,“ zasvěcuje nás do tajů permakulturního hospodaření Drudryger, zakladatel místní zahrady. Při jejím vytváření strávil hodiny a hodiny přemýšlením, jak který záhonek nebo políčko nejlépe umístit s ohledem na zdejší podnebí, nadmořskou výšku, vlhkost nebo polohu zahrady.
V permakulturní zahradě, i když to tak na první pohled nemusí vypadat, totiž nic neroste nebo nežije jen tak pro nic za nic. Všechno tu musí mít užitek, rostliny i zvířata, a to ideálně hned na třikrát. „Kachny máme nejen kvůli tomu, že mají vajíčka, ale taky žerou slimáky a pak je s nimi docela sranda. Naše slepice snášejí vajíčka, pak mají peří, ze kterého vyrábíme ty proutky na maštění, a pak mají perfektní hnojivo. Maso tu z principu nejíme a zvířata máme jenom ta, která se dají využít v zahradě,“ popisuje nepsaná pravidla svého zahradního světa Drudryger.
Vnitřní řád a permakulturní logika je tu vidět vlastně na každém kroku. Bylinky pro každodenní použití nebo jahody najdete hned u zápraží, abyste se pro ně nemuseli trmácet přes celou zahradu. Brambory, které se sklízejí až na podzim, jsou v tom nejvzdálenějším rohu. Od slimáků, kteří představují pohromu pro každou úrodu, uchrání indičtí „běžci“ a výživu dodá každému políčku kompost.
Všechno tu do sebe zapadá a plyne poklidně a s úsměvem, přesně v duchu svého „otce zakladatele“. Drudryger totiž ctí filosofii vysmáté skromnosti. „Díky tomu, že si hodně věcí vypěstuju, mám hodně volného času. Peníze si jdu vydělat jen v případě, že je opravdu potřebuju. A tak se tady u nás radujeme z mála, třeba že nám vyrostou okurky. A když přijede někdo v obrovským fáru, má plný kufr okurek, na které si vydělal, diví se, proč jsme tak šťastní a vysmátí.“
Permakultura: Zažijte vysmátou skromnost
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
