Nils Frahm: Ticho je stav mysli

Přemýšlel jsi někdy o využití nahraných samplů?To je věc, která dobře funguje ve studiu, ne naživo. Chci, aby lidé dostali jen to, co mohou vidět, ne svou hudbu rozvíjet o možnosti playbacku. Pořád je to „live show“ a já bych se sám necítil dobře. Zároveň mě to limituje, což je dobře. Musím tvořit v reálném čase, což je velmi kreativní. Zasáhnout do toho v podobě něčeho nahraného by pro mě bylo zničující.

Tvá hudba je v určitém aspektu minimalistická. Jaký je vlastně tvůj vztah k Stevu Reichovi nebo Philipu Glassovi?Jó, slyšel jsem o nich (smích). Samozřejmě, jsem velkým fanouškem skladatelů 20. století. Myslím, že se shodneme na tom, že každý umělec má své vrcholné dílo, které ční nad vším ostatním. U Reicha za takové můžu označit Music for 18 Musicians. Fantastická nahrávka, která je pro mě určitým milníkem. Hodně mě přinutila přemýšlet o repetici ve skladbách.

Jak blízko má hudba k náboženství?Hudba je částečně i matematika a fyzika. Když přemýšlíte o fyzice dostatečně dlouho, stane se pro vás spirituální. Myslet na ni znamená myslet na nekonečnost nebo černé díry, což znamená, že se sami sebe začnete ptát na to, kdo stvořil celý vesmír nebo kdo dal vlastně vzniknout samotnému zvuku.

Nils Frahm|foto: Standa Soukup

Navíc máme kulturní přístup k hudbě, která byla vždy využívána ve spirituálním slova smyslu. Když slyšíte chorál v kostele, nutí vás to přemýšlet o tom, co vás přesahuje. Zní to, jako by andělé sestoupili k nám dolů. Cítím, že hudba mě dokáže odpoutat od každodenního života a dokáže měnit mé životní postoje. Pokud je má hudba něčí vírou nebo dokáže někoho rozesmát či rozesmutnět, je to přesně ten efekt, o který se nevědomky snažím.

Britský fyzik a kosmolog John David Barrow tvrdí, že jedním z předpokladů pro vznik života na Zemi a vlastně celého vesmíru je volný prostor, do něhož se může hmota rozvíjet. Lze najít i v hudbě podobnou analogii?Volný prostor? Existuje jen hudba, která zaplňuje meziprostor, podobně jako jin a jang. Kdyby nebylo ticha, nebyla by hudba. A naopak, obojí na sobě záleží, ačkoli máme ve zvyku je vidět jako dvě odlišné věci. Nic jako ticho vlastně neexistuje, vždyť i v tom největším tichu slyšíme krev, která nám tepe v uších. Rád slyším, jak se hudba rodí z ticha. Než začnete hrát, poslouchejte i ticho a nechte se jím inspirovat, protože vám řekne všechno. Motto labelu ECM Records zní: „Hudba je tím nejkrásnějším zvukem, hned po tichu.“ To je velmi inspirující, krásný citát.

Čtěte také

Dnes můžeme slyšet hudbu i v obchodech či stanicích metra. Myslíš, že dnes máme dostatek ticha?K tichu se musíš propracovat, což je podle mě důvod, že tolik lidí dělá jógu nebo medituje. I proto možná chodí lidé do kostela. Myslím, že lidé, kterým se nedostává ticha, musí být vystresovaní, protože je zdravé být v tichém prostředí. V případě lidí, kteří mají potřebu si neustále pouštět hudbu, se nejedná o lásku k muzice samotné. Můžete hudbu milovat a zároveň jí naslouchat jen zřídka, protože ji pak lépe doceníte. Ticho je zkrátka stav mysli. Má co do činění se skromností, neboť ticho znamená nulovou aktivitu, což je krásný stav bytí.

Myslím, že bychom měli dělat méně věcí. Čím méně toho budeme dělat, tím lépe pro ostatní. Když spolu sedí lidé v jedné místnosti a mlčí, může to znamenat, že jsou skromní a netouží mluvit o svém vnitřním světě. I takové ticho je jiné než to, které nastane, když bys seděl v místnosti sám. Proto říkám, že i ticho má svůj jedinečný zvuk.

Nils Frahm|foto: Standa Soukup

Bude naše společnost, která je posedlá multi-taskingem či všudypřítomným poslechem hudby, schopna přeřadit na vyšší úroveň, která de facto znamená „dělat méně věcí“?Možná bude potřeba, aby nám to bylo vnuceno, například tím, že nám budou dány intervaly či dny, ve kterých budeme muset omezovat svou aktivitu. Nemá cenu se snažit o nekonečný růst, protože nemůžeme neustále stoupat. Kolem nás je omezený prostor, jehož limity se nám časem zjeví. Třeba budeme muset přestat řídit auta v neděli, protože nebude dostatek pohonných hmot jako v Austrálii. Možná budeme v pondělí bez elektřiny, těžko říct. Zvládli bychom to, aniž by nás to bolelo, tím jsem si jist. S hudbou je to to samé. Kdybychom měli jen jeden den, kdy bychom ji mohli poslouchat, mnohem více bychom si jí vážili, protože po zbytek týdne bychom se těšili, až konečně přijde náš den D.