Katovická Nowa Muzyka má za sebou nejsvobodnější edici ve své historii

Nejlepší živá vystoupení

Ještě než v sobotu ve tři hodiny ráno nastoupili na scénu Porter Ricks, byli pomyslnými vítězi Demdike Stare. Miles Whittaker a Sean Canty totiž odehráli výtečný, čistě analogový mix hutného junglu, špinavého techna i syrového noisu, v rámci kterého se jim skvěle dařilo přecházet ze zprvu nepřehledného zvukového chaosu do regulérních tracků převážně z vinylové série Testpressing.

Thomas Köner a Andy Mellwig alias Porter Ricks ale zanechali v uších, myslích a nohách ještě silnější stopu. Částečný podíl na tom, pravda, měl také snad až trestuhodně naddimenzovaný zvukový aparát v sále mezinárodního kongresového centra – jedné z nových budov, postavených během renovace celého areálu hornického muzea. Porter Ricks na něm otestovali zvuk své nové desky Anguilla Electrica, vydané letos v červnu, rovných dvacet let od jejich kultovní eponymní nahrávky. Hybrid dubu, slow techna a zašuměných ploch zněl neskutečně plasticky a sytě, a i když se víceméně nejednalo o kontinuální set, ale spíše jednotlivé tracky, na výsledném zážitku to nezanechalo prakticky žádný negativní vliv. Jako důkaz musí stačit, že začínali hrát ve tři ráno před prázdným sálem a končili o hodinu později vytleskáváni plným, nadšeným parketem.

Největší zklamání

Černého Petra (a to doslova) si v pátek na Nowe Muzyce vytáhnul David Letellier aka Kangding Ray, kterému v polovině vystoupení kompletně vypadla elektřina. Asi na dvacet minut se rozhostilo nejen ticho, ale i tma. Dlužno podotknout, že si to za svůj výkon tak trochu zasloužil. Předvedl totiž zářný příklad generického a vyprázdněného techna bez náboje, vývoje i nápadu. Po nahození elektřiny se sice ve druhé půli svého hraní částečně probral z letargie, ale napravit dojem po silně nepovedeném začátku už nedokázal.

Nejlepší DJské sety

Jakkoliv měli k tomuto postu svými výbornými „closing“ sety obou festivalových dnů skvěle našlápnuto jak acidová královna Dr. Rubinstein, tak tribální Ital Lucy, rybník oběma velkým jménům vypálil domácí Dtekk – jeden z organizátorů festivalu Up To Date, který se koná každoročně na začátku září v Bialystoku. Během jedné hodiny přešel od starých The Future Sound of London (We Have Explosive) přes Oni Ayhun (OAR004-A) až po loňskou desku 8 enigmatického producenta Prince Of Denmark. Jeho striktně vinylový, eklektický set měl energii, vývoj a i přes solidní žánrový záběr nepůsobil ani na chvíli jako přeplácaný dort pejska a kočičky.

Největší bizár

Nowa Muzyka 2017|foto: Jarda Petřík

Projekt Felicita si zakládá na anonymitě, kterou se mu daří držet i při „živých“ vystoupeních. Ta vypadají zhruba tak, že tři bláznivě oblečení/svlečení mladíci se na pódiu i pod ním perou, pomalovávají barvami, polévají vodou, mávají obřími vlajkami a dělají další psí kusy. Během toho jen tak jakoby mimochodem pouští tracky projektu Felicita, které jsou podobně nonkonformní. Jako půlhodinová show by to celé bylo ještě snesitelné, ale vstřebávat rádoby provokativní exhibici téhle trojice devadesát minut už nejspíše zvládnou jen zavilí milovníci PC Music.

Největší organizátorský lapsus

O vypadlé elektřině na dvou pódiích při pátečních vystoupeních Kangding Raye a Mall Grab už byla řeč. Technika je někdy nevyzpytatelná a problém se nakonec podařilo vyřešit, takže proč to zbytečně rozmazávat. Což by byla pravda, kdyby se stejná situace nepřihodila i následující den, tentokrát senegalským Ndagga Rhythm Force. Ti pracně nazvučili svůj několikačlenný ansámbl, a než stačili zahájit koncert, ponořila se stage i s parketem na minimálně deset minut do tmy a ticha. Vtip sice říká, že opakovaný „error“ už přestává být „errorem“, u zavedeného festivalu by ale jeden čekal, že se organizátoři postarají o to, aby podobná situace nenastala znovu.

Největší hudební překvapení

Koho si vybrala americká rapperka Princess Nokia jako svou dvorní DJku pro vystoupení na Nowe Muzyce? Kazašskou promotérku, organizátorku a DJku jménem Nazira. Spolupráce mezi New Yorkem a Almaty sice obsahovala momenty, během nichž bylo vidět, že se jedná o narychlo domluvenou akci, ale výsledný zážitek to rozhodně nijak nesnížilo. Dav na parketu šílel, Princess Nokia se dočkala i vyžádaného jointu z publika, ale především dokázala, že je skvělou rapperkou, která má sílu strhnout dav současné generace (nejen) náctiletých.

Největší festivalové změny

Odpolední ambientní scéna v parku naproti festivalovému areálu se vstupem zdarma a živými vystoupeními Andrew Peklera, Jana Jelinka nebo Polychain či DJským setem od Lucyho byla ideálním zpestřením celého programu. Skvělou volbou bylo i zprovoznění druhého koncertního sálu v nové moderní budově mezinárodního kongresového centra. Polské festivaly jsou známé svou nekompromisní politikou ohledně míst, kde si návštěvník může dát drink nebo jídlo – ještě před dvěma lety byly i na Nowe Muzyce takzvané gastro zóny striktně oddělené od prostorů před pódii. V letošním roce se ale dalo dostat s jídlem a pitím (až na logické výjimky v podobě poslechových koncertních sálů v nových budovách) prakticky kamkoliv. Jedna z posledních výčitek směrem k organizaci polských festivalů tak letos v Katovicích vzala za své. Teď už se nějaký další důvod, proč na Nowou Muzyku nevyrazit, bude hledat jen velmi těžko.